Šepot chtíče | Tomione ✔

Kapitola třicátá osmá

Tom postával opřený o sloup v tanečním sále, zatímco novomanželé Blackovi zahajovali svůj první tanec. Walburga byla skutečně nádherná, přesně jak hlásal štítek přilepený na vitríně v onom obchodě. Černé kameny, jimiž byl diadém vysévaný se třpytily ve vyčesaných vlasech stejné barvy a upoutávaly na sebe pozornost všech očí v sále.

Ďábelská krása, ušklíbla se Tom a zavrtal pohled do nablištěné podlahy. Před pár hodinami, kdy společně skončili milostné hrátky, kterým se bez jediné špetky citů oddaly, si byl jistý, že udělal správně. Přeci jen, každý muž musí ukojit svou sexuální touhu, obzvláště poté muž jeho kategorie.

I přes toto přesvědčení a fakt, že v sexuálním směru to jemu a Wal skutečně šlape jako hodinky, náhle pocítil uvnitř svého srdce vinu. Neměl absolutní ponětí, zda se Hermiona již dopracovala na konec své cesty a vrátila se do časů, z nichž pochází. Možná to bylo dobře, protože kdyby věděl, že se stále nachází uvězněná někde tady, v jeho světě, musel by opovrhovat sám sebou.

K čemu by totiž jinak byli jeho proslovy o jedinečné lásce, kterou ke své temné královně cítí? Proč by onen cit tolik opěvoval, když se před pár hodinami oddával vášni a spojil své tělo s jinou dívkou v jedno? K čemu by jí pak v poslední večer na bradavickém hradě věnoval dar v podobě malé černé krabičky, která byla v jeho mysli již dávno otevřená?

Náhle ho z přemítání o Hermioně vyrušila jedna z mnoha dívek, pozvaných na slavnosti. ,,Smím prosit?" optala se a natáhla k němu ruku zahalenou v rukávu fialových šatů.

,,Nejspíše vás zklamu, ale nerad tančím," pravil se vší slušností Tom a prohlédl si dívku před sebou do posledního detailu. Vlasy zlaté jako barva slunce, obličej jako vytesaný anděly a postava křehká, jako porcelánová panenka.

,,To je u nádherného muže jakým jste škoda," podotkla s lehkým úsměvem a přátelsky k Tomovi natáhla ruku. ,,Říkají mi Laura."

Tom se ušklíbl a nechal dívčinu ruku viset ve vzduchu. ,,To je skutečně kouzelné jméno."

,,Zatímco to vaše je tajemné jako noční les," uchechtla se suše a naklonila hlavu na levou stranu.

,,Proč tolik prahnete po mé pozornosti?" zamračil se Tom, zatímco se bez okolků zeptal na důvod její přítomnosti. Začínala ho již unavovat, opravdu.

Laura se rozhlédla kolem sebe a nastavila se pohledem u rodiny, kterou Tom moc dobře znal. ,,Má adoptivní rodina je přesvědčena o tom, že jsem se narodila pro to, abych se stala ženou mocného muže. Doufala jsem, že pokud mne spatří s jiným mužem, mohli by dát na hlas mého srdce a neprovdát mě."

,,Na to Rosierovi dostatečně neznáte," ušklíbl se Tom a konečně se jal přijmout nataženou dlaň plavovlasé krásky.

,,Aby také ano," věnovala mu úsměšek Laura, zatímco jí vedl doprostřed tanečního sálu, ,,žiji s nimi teprve šestým měsícem."

,,I tak se divím, že jsem o vás nikdy neslyšel," řekl zmijozelský král.

,,Mluvíte jako někdo, kdo má o všem přehled," podotkla trefně Laura, jejíž existence nenechala Toma chladného. Hlava mu pracovala na plné oprátky, jak se snažil přijít na to, jak mohli Rosierovi tolik dní uchovávat Lauřinu existenci v utajení.

Byla nádherná, tak proč by se s ní nechlubili ihned?

,,To skutečně mám," ušklíbl se povýšeně Tom a protočil dívku pod svou paží. ,,Až na vás."

,,V tom případě vás nechám v nevědění," pousmála se sladce Laura, ,,ať na mě neustále myslíte."

,,O to se skutečně bát nemusíte," zamračil se Tom a opět blondýnku protočil pod svou paží s vědomím, že na ně hledí oči její opatrovnické rodiny. ,,Vy jste ta dcera Rosierových, která bude zasloubena s Cygnusem?"