Šepot chtíče | Tomione ✔

Kapitola třicátá druhá

Vraťme se nyní o několik hodin zpět, do doby, kdy Hermiona vyřešila svůj problém ohledně oblečení. Bylo to poprvé, co Tom Raddle využil svého postavení mezi zmijozelskými studenty a pouhými slovy, jejichž tón byl podobný ledové kře, přesvědčil první studentku na kterou narazil, aby Hermioně milostivě zapůjčila kalhoty a podprsenku, jež by jí padla.

Aniž by si nebelvírky někdo všiml, nebo dal zájem či nezájem o její přítomnosti v hadí slůji nějak výrazně najevo, opustili bok po boku Hermiona s Tomem vlhké sklepení. Ještě aby nebylo vlhké, když se zmijozelská společenská místnost ukrývala pod samotným dnem Černého jezera!

V tichosti stoupali oba bývalí primusové po schodech vedoucí do Vstupní síně hradu, když se blízko před nimi na točitém schodišti objevilo magické světlo vycházející z hůlky kouzelnice, jež by nebylo dobré v tento čas potkat. Tom bleskurychle stiskl kamennou částečku ve zdi jež sloužila jako tlačítko k odhalení tajné chodby. Studená zeď se rozestoupila a oba mladé kouzelníky vtáhla do svých ochranných křídel.

Hermiona se strachy bez sebe natiskla na Tomovo tělo, které působilo oproti kamenu, jež je obestíral, až horce. ,,Nic nevidím," svěřila se mu klepotajícím se hlasem.

Chlapec se nepatrně usmál a stiskl její dlaň ve své. ,,Tak to jsi na tom stejně jako tvoje kamarádka, nejspíš tě hledá," zašeptal jí těsně u ucha, což jí donutilo poslouchat.

,,Přísahám, že jestli se s ním znovu vyspala, vlastnoručně je oba uškrtím," hučela na celé kolo doběla rozezlená Grisha, alespoň si tedy Hermiona myslela, že to byla ona.

,,Je pravda, že jednomu z nás by trocha škrcení pouze prospělo," ušklíbla se Hermiona a v pravý čas, kdy se kamenná stěna před ní opět rozestoupila unikla flirtování, které bylo snad i hmatatelné.

Když i Tom vystoupil ze skrýše ukryté mezi skálou, pískem a stíny, znovu stiskl skrytou západku a tajemná místnůstka zmizela, naprosto beze stop. ,,To místo nepatřilo mezi ta, která jsem ti chtěl ukázat, ale budiž," pokrčil nezúčastněně rameny a pokývnutím hlavy Hermioně naznačil, že mohou pokračovat dál nahoru.

Sotva zdolali poslední schod, obrovské hodiny na jedné z věží oznámili hlasitým zaduněním o vnitřek zvonu půl desáté dopoledne. Bylo zcela jisté, že stoly v hodovní síni již neobklopují horké, čerstvé a moučkovým cukrem posypané lívance, proto se dvojice vydala pomalým krokem do kuchyně nedaleko mrzimorské společenské místnosti.

Cestou k obrazu ovocné mísy pověšeném ve zlatém, bohatě zdobeném rámu Hermiona přemítala o tom zvláštním pocitu v břiše, který se jejího těla zmocnil, jakmile se ocitla s Tomem v tom malém prostoru bez jediného paprsku světla. Tušila co to bylo, až moc se to podobalo strachu, ale přesto to byla jí známá touha po nebezpečném kouzelníkovi. Když zatáčeli za roh ke skrytému, už však nikoli tajnému vchodu do kuchyně, odhodlala se promluvit. ,,Když jsme se schovávali před Grishou," započala opatrně téma, nicméně to upoutalo veškerou Tomovu pozornost, ,,také jsi to cítil?"

,,Pokud myslíš něco jiného než Grishin odporně sladký parfém, tak ne," prohlásil s nakrčením nosu.

Hermiona se při jeho sarkasmu nezvládla nepousmát. ,,Ne," vyvedla ho z přesvědčení nebelvírka, které na jejich upřímnosti skutečně záleželo, pokud má Raddleovi odpustit. ,,Mám na mysli ten podivný pocit, to brnění v břiše, nevím jak to popsat tak, aby jsi to pochopil."

,,To ani nemusíš, to co popisuješ je touha, která tě ovládla, jakmile jsme se ocitli namačkaní na sobě v tom temném prostoru a atmosféra, která uvnitř vládla," vysvětlil odborně Tom. ,,Tohle jsi musela cítit vždy, když jsi byla součástí nějakého vzrušujícího okamžiku."