Přihlásil jsem se na Vyšší střední Karasuna do volejbalového týmu. Slyšel jsem, že se Karasuno teď nazývá ,Padlí vrány" nebo tak nějak. Dříve totiž bylo Karasuno opravdu silným týmem.
Co jsem přišel do týmu, tak někteří se mě často ptaly kolik měřím apod. No je pravda, že na to abych král volejbal jsem docela malý, ale já umím "létat" a docela dost vysoko skákat. Jednou chci být jako Malý Obr.....
Takže jak mě viděli zasmečovat, tak byli samozřejmě ohromení. Jestli to tak můžu říct.
Všichni byli vyšší než já o celou jednu hlavu, teda alespoň většina.
Později asi o půl měsíce se do klubu přidal jeden kluk, na pohled docela děsivý. Kageyama Tobio, kluk, který se na první pohled zdá být nebezpečný. Jednou jsem s ním na Nižší střední bojoval ve volejbale a totálně mě rozdrtil.
Už dříve jsem ho viděl ve škole, ale nikdy jsem s ním nemluvil. Jen jsem prošel a hleděl si svého.
Všichni hned říkají, že s lidmi nedokáže komunikovat a nikdy se s nikým nezpřátelí. Že je to neřád a jen otravuje ostatní. Nebo-li ten, který se nazýval bezcitný kluk z Nižší střední Kitagawa Daiichi.
Slyšel jsem, že se svým týmem moc dobře nevycházel a také......dost často na ostatní nadával.
Já měl takové předtuchy taky, o tom co se o něm říká, jenže hned první den, jsem si uvědomil, že lidé se nesmí soudit podle vnějšku. Sice párkrát při zápase či tréninku zanadával, ale i tak věřím, že doopravdy takový není. A pokud ano, tak se ho pokusím změnit.
Říkalo se taky, že hledá nějakého smečaře, co dokáže chytit jeho rychlou přihrávku. To bych mohl být klidně i já.
Kageyama-kun. Opravdu jsi takový, jak všichni říkají?
ČTEŠ
Týmová hra ✓ [Yaoi]
FanfictionNa začátek... Na první pohled, jsem si myslel, že je to jen bezcita, který hraje sám za sebe. Samozřejmě až do doby, dokud jsem ho nepoznal lépe... Ukázalo se, že je to skvělý spoluhráč, ke kterému jsem ale později začal cítit něco víc než jen přát...