,,Dělej skřete. Jinak tě tu opravdu zamknu!" ,,Jo jo!" Křikl jsem zpět a už vyběhl ven. ,,Tak zatím Kageyamo.! ,,Čau"
Řekl a já šel už pryč. No co vám povídat. Nic zajímavého nedělám. Jen to co obvykle, jako je třeba večeře, koupání, spaní apod. Jenže teď jsem nešel domu. První jsem se vydal si koupit nový boty na volejbal a pár blbostí. Rodiče jsou s mladší sestrou na dva týdny pryč, takže si můžu dělat prakticky cokoliv. No né? Většina puberťáku je ráda, když jsou všichni z domu pryč.
Vzal jsem si teda kolo a místo domu jsem se tedy vydal do obchodu, který je nedaleko odsud.
Co Hinata odešel, tak jsem začal znova přemýšlet o tom snu. Furt nechápu, jak se mi taková blbost mohla zdát. *Možná bych na to měl zapomenout.* Řekl jsem si a abych na to opravdu zapomněl, tak jsem se vydal do obchodu si koupit nějaký sportovní časopis.
I když jsem na to prakticky chtěl zapomenout, tak to nešlo. Po cestě tam, jsem nad tím přemýšlel a taky i nad mým dnešním chováním. Sice jsem se nechoval nějak zvláštně...asi...ale trochu jinak než obvykle jsem se teda choval.
Dorazil jsem do obchodu a chvíli se rozhlížel, až jsem narazil na nějaký časopisy. Jeden o volejbale jsem si vzal a šel k pokladně....jenže. To bych nesměl zahlédnout Hinatu, který si právě zkouší boty. Zřejmě si kupuje volejbalové boty. Nic z toho není tak deprimující, ale víc deprimující je, že na mě vystrkuje zadek. *C-co. Neumí si nazouvat boty normálně nebo co?!* Řekl jsem si a začal se trochu červenat. Dal jsem si ruku na obličej a raději se schoval do další uličky s bundami.
Jedny boty jsem si vybral a jsou mi akorát. Dokonce ani moc drahý ne. Dal jsem je opět do krabice a šel si vybrat ještě nějakou bundu. Přišel jsem do další uličky a myslel, že puknu smíchy. ,,K-kageyama-kun? Proč....Proč máš na sobě bundu, která ještě visí na nízkém věšáku?!" Opravdu vypadal vtipně a málem jsem ani neudržel smích. ,,Ehm Já...jsem šel do obchodu, abych si nějakou bundu vyzkoušel a pak si ji koupil....." ,,Opravdu? Kdyby jo, tak by jsi jí první sundal z věšáku ne." Řekl jsem pobaveně a začal se smát. ,,Neříkej, že jsi tady ten chytrý ty!" ,,Sice nejsem chytrý, ale tohle bych neudělal. A co tady vůbec děláš Bakeyamo." ,,Neříkej mi tak, a jenom jsem si šel koupit časopis. Zatím." Řekl, sundal ze sebe bundu a odešel pryč. Vybral jsem si nějakou bundu, která mi je akorát a po té jsem odešel taky.
*Co to mělo znamenat. To se tam snad schovával nebo co.* Řekl jsem si, nasedl na kolo a už si razil cestu domu. Poslední dobou se Kageyama chová opravdu divně. Nejspíš na jeho hlavu dopadl kokos. Uchechtl jsem se a už nad tím raději nepřemýšlel.
*Teď se cítím opravdu trapně. Měl jsem říct nějakou lepší výmluvu. Dokonce i jeho úsměv je roztomilí......A já tady přemýšlím nad úplnými hovadinami.* Praštil jsem se do hlavy a raději už šel s klidem domu.
Doma jsem už spíše odpadl než , abych se normálně lehl. Vůbec netuším co to sakra bylo za den. Co by jste dělali vy, kdyby jste viděli dobře natočený zadek někoho koho nesnášíte.....asi. Lepší věc mě v tu dobu opravdu nenapadla.
Padl jsem teda "vyčerpáním" jestli to tak mohu říct, do postele. *Zítra si musím udělat seznam nebo něco všech okolností co se tu teď děje.* Hned na to jsem usnul.
Přijel jsem domu, udělal si nějaký popcorn a pustil si film. Je ještě brzy na to abych šel spát a navíc si to teď všechno nějak rozdělíme. Protože to je už opravdu divný. *Kageyama se poslední dobou chová divně......teda až od doby co se přihlásil do volejbalového klubu. Viděl jsem ho dělat úplnou blbost. Byl v bundě, která byla stále na věšáku. V tu dobu se červenal a snažil zakrýt pravdu. Ke mě se taky chová nějak divně......Aaach! Z toho nejde vůbec nic odvodit! Je to marný. Třeba se to po nějakém čase vyřeší.* Řekl jsem raději sledoval zbytek filmu.
Po filmu, který trval tak dvě hodiny, jsem byl docela unavený. Vypnul jsem televizi a šel už spát.
Ráno jsem vstal poměrně brzo. Bylo někde 5 ráno. Kdybych šel ještě spát, pravděpodobně bych už nevstal. Sedl jsem si a chvíli jen pozoroval východ slunce. Dneska se vlastně mění čas. Takže otázka zní, jestli 5 hodin ráno, je ten pravý čas.....tak to je trochu zapeklité. Televize! Na televizi se přece mění automaticky.
Zapnul jsem televizi a čas taky ukazoval 5. Takže v poho.
Šel jsem do kuchyně, kde jsem si připravil nějakou rýži apod.(fakt se v Japonských jídel moc nevyznám) Pak jsem si sedl a snědl to. Uběhlo čtvrt hodiny. Co teď? Asi už půjdu.
Ráno jsem se probudil a hned vyrazil do školy, protože jsem málem zaspal. Přiběhl jsem rychle do tělocvičny a Hinata nikde. *Hm myslel jsem, že chce být pokaždé první.* Řekl jsem si a o chviličku přišel i Hinata, který vypadá, jako by spal na trávě nebo tak.
Přišel jsem k němu, abych se ho na to zeptal, jenže už od jeho vlasu, šlo poznat, že jsem se nemýlil. ,,Prcku, ty jsi snad spal na trávě?" Zeptal jsem se ho a z jeho vlasu jsem vytáhl list a trochu trávy. ,,No...usnul jsem někde v 1 ráno a vzbudil se v 5, tak jsem šel do školy a asi....po cestě usnul." ,,To bych nikdy neudělal" Řekl jsem pobaveně. ,,Já bych zas neudělal to, že bych si navlékl budu, která by byla stále na malém věšáku."
Doufám, že se kapča líbila a taky, jestli jste se trochu pobavili xD
Zítra (Dneska-Kapča napsaná v 1:20 ráno xD) očekávejte další kapču. Zatím.
Lepší fotku, která by to vystihovala jsem nenašla. XD
ČTEŠ
Týmová hra ✓ [Yaoi]
FanfictionNa začátek... Na první pohled, jsem si myslel, že je to jen bezcita, který hraje sám za sebe. Samozřejmě až do doby, dokud jsem ho nepoznal lépe... Ukázalo se, že je to skvělý spoluhráč, ke kterému jsem ale později začal cítit něco víc než jen přát...