Týmová hra ✓ [Yaoi]

10*Týmová hra*10

,,Čau." ,,Ahoj všichni." Řekli jsme a šly si sednou do autobusu k ostatním. A opět úplně dozadu.  

Hinata si sedl úplně k oknu a já vedle něho. Měl jsem takové tušení, že na tom táboře bude blázinec. ,,Hinato, když se tě máma zeptala, jestli třeba nějaký kluk, proč si tak trochu znervozněl?" Řekl jsem trochu nejistě. ,,N-nevím, jasné?!" Řekl a raději hleděl ven.

*Co to se mnou sakra je? Že by ta otázka, co mi položila Kageyamova máma? Ale proč jsem koktal a byl nervozní?!* ,,Aaaa!" Zakřičel jsem a bouchl hlavou do sedačky před mnou. ,,Co to s tebou je, pako?" Podíval jsem se trochu červený na Kageyamu a propaloval ho pohledem. ,,Nic!" Řekl jsem a posadil jsem se normálně.

Zbytek cesty jsem o tom raději nepřemýšlel..... spíš jsem přemýšlel, co mám udělat s tou hlavou na mém rameni! Proč musel zrovna usnout. Vždyť za chvíli tam budeme.

Podíval jsem se mu do tváře. *Vypadá tak klidně a přitom smutně. Když člověk spí, tak nejde skoro vůbec odhadnout, jestli je naštvaný nebo smutný. Dokonce spí i bez pocitů. Ale Kageyama mi v tuhle chvíli opravdu přijde smutný.* Řekl jsem si a už opět hleděl ven.

Když jsem si všiml, že autobus zastavil, tak jsem pohlédl na Kageyamu. ,,Bakeyama-kun. Vstávej." Řekl jsem a trochu šťouchl do jeho hlavy. ,,Nech mě bejt mámo. Zrovna se mi zdálo o Hinatovi." Řekl ještě v polospanku a já nevěřil, co to právě řekl. ,,Eh. J-já nejsem tvoje m-máma a c-co se ti zdál-lo?" Řekl jsem trochu opatrně. Kageyama na mě trochu pootočil hlavu a ještě chvíli koukal rozespale, něž si však uvědomil, co to řekl. Rychle si stoupl. ,,Zdálo se mi, že jsem tě konečně z-zabil!" Řekl a rychle s červenými tvářemi zmizel z autobusu. Jen jsem s otevřenou pusou koukal na místo odkud zmizel, než jsem se odhodlal, vstal a šel k ostatním.

Autobus odjel a jel k dalšímu táboru půl kilometru odsud. Je to vlastně rozdělené. Půlka z naší školy bude tady a půlka v druhém táboře. To stejný se školou Seijou. Naštěstí v tomto táboře zůstaly všichni z týmu. Po chvíli přijela i druhá škola.

Vzali jsme si všechny věci a vydali se k chatkam, kde už čekal nějaký chlap, který to organizuje. ,,Dobrý den, jsem Pan Elias. Než se tu rozhédneme, dám vám instrukce a další....Tak se rozdělíte do chatek po třech. Mám tady vaše jména. Když vyvolám tři z vás, tak přijdete ke mě a dám vám klíče od vaší chatky." Řekl Elias. Zatím jsem si sedl na trávník a sledoval, jak každá trojice, jde ke své chatce.

,,Tanaka, Sugawara a Daichi....." Ti už taky šli. Když jsem uslyšel svoje jméno, tak jsem zpozorněl. ,,Shoyo, Tobio a Oikawa......"  *Takže jsem s Kageyamim a....tím blbečkem....* Rychle jsem se postavil do pozoru a šel k Eliasovi. ,,Promiňte, ale.....nemohl bych být s někým jiným? Nerad bych byl s Oikawou...." Podíval jsem se na Kageyamu, který zas na mě, pak na Eliase a Kageyama kývl, že se mnou souhlasí. ,,Promiňte chlapci, ale bohužel. Tady máte klíče a běžte." Řekl a začal jmenovat další trojice. Oikawa zatím nikde, což je aspoň v pohodě. Prý on a ještě tuřínová hlava (Kindaichi) přijdou až druhý den nebo až pozdě večer.

Já a Kageyma jsme se teda vydali do naší chatky. Chatky číslo 13. *Třináct. To číslo je ohledně chatek vždy prokleté.* Řekl jsem si a trochu se oklepal. Vzal jsem svůj klíč a opatrně odemkl dveře. Po té jsem dveře trochu pootevřel a v tu chvíli jsem uslyšel uvnitř nějaké bouchnutí a já vyskočil do vzduchu. ,,Co blbeš? Vždyť to je jen okno, který díky větru bouchlo o postel." Řekl a vešel dovnitř, po té i já.

Jsou tu tři postele. Jedna na jedné straně a pak dvě nad sebou na druhé straně. ,,Beru si tu horní!" Křikl jsem, odhodil věci na zem a běžel si tam sednout. ,,Já tu spodní." Sešel jsem dolu a vzal si věci, které jsem si dal do dvou šuplíku. Každý má 3, ale mě stačí dvě.