Sklopil jsem svou hlavu k zemi a na tváři se mi objevil smutek. *Přidělávám mu akorát starosti.* ,,Promiň mi.....Já..." Řekl jsem a rozbrečel se.
Neměl jsem naprostou sílu něco říct.Když jsem koutkem oka viděl Kageyamovu ruku, mírně jsem se na něj podíval. Měl ruce roztažené do gesta co říká "pojď sem" a nebo "obejmu tě." Podíval jsem se mu do očí a pak zase mírně k zemi. *C-co to dělá...... Už tak jsem dost zmatený, ale nijak jsem to nedával předtím znát. Možná se přece jen změnil k lepšímu.* Řekl jsem si.
Podíval jsem se na něj s uslzenýma očima a začal jsem se posouvat k němu do objetí. ,,O-omlouvám se!" Křikl jsem, když už měl ruce na mých zádech. ,,Za co se omlouváš, špunte....?"
,,Přidělávám ti akorát starosti..." Řekl jsem a on se uchechtl. *......uchechtl? To znamená, že se mírně zasmál?!..... Kageyama se přece nikdy nesmál....* ,,Starosti mi nepřiděláváš, pako." Řekl a já jen stále seděl. Nijak jsem nereagoval. ,,Hinato....!"
,,Hinato...!" Řekl jsem a on se na mě podíval. *Teď nebo nikdy.* Podíval jsem se mu do uslzených očí. Třemi prsty jsem chytl jeho bradu a hlavu mu trochu nadzvedl. Chvíli jsem váhal, jestli jo nebo ne. Ale nakonec jsem se přeci jen odvážil.
Začal jsem se k němu pomalu přibližovat, až jsem moje rty přitiskl na ty jeho. Měl je hebké a měkké. Je to úžasný pocit. Ze začátku jsem se divil, že se nechal a ani nijak neprotestoval. Pootevřel jsem oči. Měl oči zavřený a začal dokonce i spolupracovat. Což mě překvapilo ještě víc. Ale užíval jsem si tuto hezkou chvíli.
Když nám došel vzduch, tak jsem se opravdu nerad odtáhl a zahleděl se Hinatovi do očí. ,,Jak jsem řekl. Ty mi starosti nepřiděláváš. Jenom mě hodně štve Oikawa. Bolí tě ty zápěstí?" Řekl jsem. ,,.......Em....Ne. Je to v p-pohodě." Řekl a začervenal se. ,,To jsem rád. Teď si jdi lehnout. Už je celkem pozdě." Postavil jsem se a pomohl na nohy i Hinatovi. Sedl jsem si k sobě na postel a chvíli pozoroval Hinatu, jak stále kouká před sebe. Je jako tvrdé Y, ale jeho pleť, už nabrala správnou barvu. ,,Hinato." Řekl jsem a on s sebou cukl. ,,Ano?! Em....dobře." *Co to s ním je.* Řekl jsem si a Hinata už lezl do své postele.
Lehl jsem si, ruce dal za hlavu a zavřel oči. *Opravdu se to stalo? Opravdu jsem Hinatu políbil........Nezměkl jsem nějak?* Řekl jsem si a ještě nad tím přemýšlel, než mě vyrušil Hinata, který visí na tom malém žebříčku s červenými tvářemi a pozoruje mě. ,,Em.....Kageyamo?" Otočil jsem se na něj. ,,Hm?" ,,Nooo.....Nemůžu usnout......, tak jestli bych...... si nemohl.....l-lehnout k tobě?" Bez váhání jsem dopověděl kladnou odpověď a pro sebe se usmál. ,,Jasně." Odsunul jsem se blíže ke kraji, abych uvolnil Hinatovi místo.
Jak kývl, tak jsem přelezl žebřík a šel na druhou stranu postele. Hned jak jsem si lehl, jsem se přikryl......, teda spíše mojí červenou hlavu. *Mám dojem, že moje červenání je také můj nový koníček. ,,Aww. Opravdu dojemné. Tobiočko a Chibi-chan." Řekl mě známí hlas. Odkryl jsem deku a podíval se na Oikawu, který právě přišel. ,,Co zase chceš Oikawo! Zítra už budeš v jiné chatce. O to se postarám." Řekl Kageyama. Podíval jsem se na něj a pak na Oikawu. ,,Jo! A už mě nech na pokoji, ty perverzáku!" Křikl jsem a uraženě praštil s sebou do peřin. ,,No páni. Chibi-chan se pěkně rozjel. To mi dává ještě větší chtíč po tobě." Řekl opět s šibalským úsměvem.
,,Chceš abych ti ještě jednu vypálil?! Nech ho na pokoji. Najdi si někoho jiného!" Řekl jsem a pohlédl na Hinatu, který očividně taky zuřil vzteky. ,,Nenervuj se zbytečně Tobiočko. Už jsem zticha." Řekl Oikawa a už si vlezl do postele. Lehl jsem si zády k němu, tudíž jsem měl hezký výhled na Hinatu. Teda spíše na jeho záda. Chytil jsem ho za boky a přitáhl k sobě do obětí. Obmotal jsem si ruce kolem něho. ,,Neboj. Dokud budu u tebe, tak ti neublíží, špunte." Řekl jsem a cítil Hinatovi ruce na svých. ,,D-děkuji" Řekl Hinata těsně pře tím, něž usnul. Po té jsem usnul i já.
Ráno jsem se probudil a cítil na sobě teplo. Otevřel jsem oči a všiml si, že ležím v obětí Kageyami. *No jo vlastně. Ten včerejšek. Vše se seběhlo nějak rychle.* Řekl jsem si a aniž bych vzbudil Kageyamu, jsem se vyhrabal z jeho sevření a šel ke skříni, kde jsem si chtěl vzít ručník. Jenže jsem se zarazil. *Jak to, že jsem mu včera tak lehce podlehl? Neříkej mi, že jsem holka! Je to zřejmě nesmysl, ale když je prý holka v koncích a nebo je příliš smutná, tak vklouzne ke klukovi, jako nic. Já, ale přece nejsem, tak zranitelný.* Říkal jsem si furt dokola, pochodoval po celém pokoji a ani nepostřehl, že mě Kageyama sleduje. A to ani teď. Stále jen chodím a říkám si, jestli nejsem moc citlivý a máchám kolem sebe rukama. ,,Hinato? Jsi v pohodě?" Řekl Kageyama a já nadskočil leknutím. Rychlostí světla jsem se na něj otočil a hned si zakryl obličej, protože začal působit můj nový koníček. No, ale nejen to. Nevím, jestli nejsem nemocný, ale najednou jsem se začal smát a furt koukal na Kageyamu. Ten na mě hodil nechápavý pohled. *Sám sebe teď nechápu. Takže se mu ani nedivím.*
ČTEŠ
Týmová hra ✓ [Yaoi]
FanfictionNa začátek... Na první pohled, jsem si myslel, že je to jen bezcita, který hraje sám za sebe. Samozřejmě až do doby, dokud jsem ho nepoznal lépe... Ukázalo se, že je to skvělý spoluhráč, ke kterému jsem ale později začal cítit něco víc než jen přát...