Týmová hra ✓ [Yaoi]

15*Týmová hra*15

,,-A jedinému, komu patřím, je Kageyama.....-" Zopakoval jsem po Hinatovi a usmál se. Ano usmál, ale spíše šibalsky. Ten se na mě podíval, ale hned zase spět a "balil si věci". ,,V pohodě, pako." Řekl jsem, vstal a přišel k němu. Naklonil jsem se trochu k němu. Chytl jsem jeho bradu a natočil jeho hlavu tak, aby se mi koukal do očí. ,,A ta odpověď ohledně chození. Stačí, když jenom zakroutíš hlavou na Ano nebo Ne." Řekl jsem a políbil ho. Po té jsem se mu podíval hluboko do očí.

Chvíli nic nedělal, ale nakonec si vzal svoji už sbalenou tašku, šel ke skříni, kde něco napsal na papír a pak odešel. Vůbec jsem nechápal, až do chvíle, dokud jsem si ten papír nepřečetl. Bylo tam napsáno -Ano. Rád s tebou budu. <3- Tohle jsem nečekal. Vzal jsem ten papír a dal si ho do batohu. A s batohem jsem vyšel ven, zavřel dveře a už se chystal jít taky k ostatním. Jenže se stalo ještě něco.

Otočil jsem se, ale Hinata se mi zavěsil na krku a políbil mě. Tak tohle jsem nečekal ještě víc. Ale jsem opravdu rád a tak jsem se s radostí do polibku připojil. Jednu ruku jsem dal nad jeho zadek, druhou zase chytl jeho tvář a užíval si ten příjemný moment s Hinatou. Samozřejmě až do doby, dokud jsme neslyšeli hlas za chatkou co nás volá. Hinata rozpojil naše rty a podíval se mi do očí. ,,Konečně už jdete. Kde jste se zase loudali." Autobus už tam čeká." Řekl Tanaka, který se objevil kus od nás. ,,Jo už jdeme. Jen jsem si potřeboval něco zařídit." Řekl Hinata s úsměvem na rtech a už kráčel s Tanakou k autobusu. Já samozřejmě hned vedle Hinati.

,,Víte co o vás říkal Daichi? Že jste to ale neposedný duo." Řekl Tanaka. ,,Opravdu?....." Řekl jsem, předběhl ty dva, otočil se k nim čelem, šel pozadu a pokračoval. ,,Nevím, jak kdo, ale já neposedný teprve budu." Řekl jsem a trochu škodolibě jsem se usmál. Oba dva na mě hodili nechápavý pohled. Nějak jsem to nereagoval, nehledě na to, že jsem zakopl a skutálel se z kopce úplně dolu.

,,Ahoj Kapitán!" Řekl jsem, protože jsem se skutálel přímo před Kapitána. ,,To je dost vy dva. Jděte si sednout, ať můžeme vyjet." Postavil jsem se na nohy a šel si teda sednout. V autobuse byli dva místa, tak jsem si to namířil tam. Sedl jsem si úplně k oknu a Kageyama hned vedle. Teď jsem v jeho přítomnosti celkem v klidu. Samozřejmě se ještě trochu červenám, ale jinak v poho.

Teda kromě toho ticha. Nemůžu vystát takové ticho, ale nenapadá mě nic na konverzaci. A jsem i dost unavený. Takže jsem to hodil za hlavu. Natočil jsem se trošku k oknu, opřel se malinko o rameno Kageyami a zavřel oči. ,,Jsi celkem měkký polštář." Zasmál jsem se. Jednu ruku jsem si dal na nohu a druhou dal vedle sebe na sedačku.

Nechal jsem ho v klidu ležet. Já jsem taky celkem unavený, takže jsem si dal hlavu na tu jeho. ,,Jen si lež. Ale jestli bude oslintané tričko. Tak zaplatíš." Řekl jsem. ,,A jestli bude oslintaná moje hlava, tak ti tu tvoji urazím." Řekl na zpět. Dal jsem moji ruku na tu jeho a zavřel oči. ,,To si jen zkusíš...." A s těmito slovy jsem usnul.

.................

Probudil jsem se a byli jsme už blízko školy. Podíval jsem se na Hinatu, který ještě spal. ,,Hinato. Vzbuď se." Zatřepal jsem s ním. ,,Nech mě spát můj roztomilý polštáři." Řekl -Můj roztomilý......polštáři?- Teď nevím, jestli být aspoň trochu překvapený nebo potěšený. ,,Tady k tobě mluví......Tvůj Roztomilý Polštář...." Řekl jsem a něco mě napadlo. ,,.....Na něco jsem si vzpomněl. Do 5ti dnů už tu nebudu. Mám rakovinu mozku a nejspíš umřu." Řekl jsem jen tak ze srandy a sledoval jeho reakci.

Hned jak to slyšel, tak si sedl rovně a podíval se na mě. Chvíli jen tak seděl a civěl na mě. Chytil se brady a očima furt přejížděl do stran a na mě. Zatvářil se zamyšleně, naštvaně a smutně. Až už udělal první krok.....Chytil mojí hlavu, dal si jí k uchu a pak do ní klepal......To fakt? Prohrabával mi vlasy a vše možné. Po té se na mě opět podíval a ukázal prstem směr moje hlava a pak ven. ,,Dneska. Než půjdeš domu, tak půjdeme do nemocnice, ať ti to vyléčí! Mám o tebe strach.....A pokud budeš protestovat, tak mi to je jedno, ale násilím tě tam dotlačím!" Zařval, pootočil se a ruce si zkřížil na své hrudi.

,,Celkem zajímavé pozorovat tě, když máš o mě strach. Který je teď tak trochu k ničemu." Hinata se na mě podíval a jak viděl můj úšklebek, tak opět začal přemýšlet.

Poznal jsem, když na to přišel, podle toho, že z vážného výrazu, byl najednou takový, co říká -To si děláš srandu...- a jeho ruka z brady spadla do klína. Po té pohlédl na mě. ,,Ty. Ty jsi fakt Pako!" Řekl uraženě a hodil na mě dosti vražedný pohled, ale v jeho očích jsem viděl i kus strachu. ,,Nemohl jsi rovnou říct, že už jsme na místě? Ale ty neeeee. Musíš si ze mě utahovat a ještě k tomu, když jsem se zachoval, tak trapně." Opět se začervenal a hlavu si dal do dlaní. Přitom zakňučel, jak nějaký pes.

Teď jsem se upřímně usmát musel. Nahnul jsem se k němu a ruce mu z obličeje odendal. ,,Nemyslím si, že to bylo trapné. Spíše mě to potěšilo. A to bez legrace."