Týmová hra ✓ [Yaoi]

2*Týmová hra*2

,,Zítra prcku!" Dělal jsem raději, že ho neslyším a už šel.  

Přišel jsem domu, osprchoval se, najedl a šel rovnou do postele. Sestřino ječení, že si chce hrát, jsem raději ignoroval. V posteli jsem se rozvalil a přemýšlel jsem o Kageyamovi.

*Když jsme vytírali tělocvičnu, tak se netvářil zas tak děsivě. I když se nesmál, vypadal, že se baví. Ale, když je naštvaný, tak mu to líp myslí....blbost. Je to hlupák na úrovni mě.* Po té jsem ještě přemýšlel o té nahrávce a pak usnul.

Co jsem se rozloučil s prckem, jsem šel pomalým krokem domu. Zrovna začalo opět pršet a tak jsem domu přišel úplně rozmočený. Sundal jsem si boty, mikinu dal na věšák a mířil si to do koupelny. Začal jsem napouštět vanu a svoje oblečení jsem postupně sundaval, až jsem byl zcela nahý. Ponořil jsem se do vlažné vody a postupně si přehrával dnešek. ,,Ten prce......Hinata je docela zajímaví. Je rychlí, hezk.......eh umí vysoko skákat. Možná by dokázal chytit i rychlou přihrávku." Řekl jsem a po půl hodině jsem vylezl. Vzal jsem si na sebe jedny černý kraťasy a bílé dlouhé tričko + černou mikinu, protože v noci má být docela zima.

Ráno jsem se probudil-  Ne doslova jsem vyletěl do sedu po té co se mi zdálo. Proč se mi sakra zdálo o Hinatovi a ještě k tomu....to-takhle..(viz obrázek xD) Brrr. Oklepal jsem se a raději vyrazil do školy. A tak jako včera pršelo. Asi je nějaké dešťové období či co.

Dorazil jsem do školy, kde jsem si do skříněk dal věci a vzal si věci na trénink. Po té jsem už klusem mířil do tělocvičny. Když jsem vstupoval, tak jako by vedle mě prosvištěla stíhačka. Hinata, který zběsile vběhl do tělocvičny a pak si jednoduše rozbil držku. No jasně.

,,Proč tak spěcháš pako?" Zeptal jsem se ho a raději jsem nic nedával znát. Jenže to se nějak nepovedlo.

Ráno jsem vstal a vzpomněl si, že včera byl v tělocvičně první ten tupec. Tentokrát tam budu dřív já! Rychle jsem vystartoval z postele, oblékl se, jídlo jsem si dal do pusy a hned si to mířil ven na kolo. Po cestě jsem nějak jídlo snědl a právě včas, jinak by zmoklo. Opět začalo pršet. Já déšť moc nemusím.

Dorazil jsem ke škole a ještě mám 5 minut čas. Kolo jsem opět zamkl a už normálním krokem šel. Teda do doby, dokud jsem neviděl Kageyamu, jak už je malí kousek od tělocvičny. *Tak to ne!* Řekl jsem si a rychle se rozeběhl směr tělocvična.

Těsně u vchodu jsem nabral trochu větší rychlost a samozřejmě zakopl. Spadl jsem přímo na obličej. ,,Proč tak spěcháš pako?" Uslyšel jsem za sebou. Budu dělat, že to "pako" jsem neslyšel. ,,Už nikdy, nikdo nebude v tělocvičně první. Ale hlavě ne ty blbečku!"Řekl jsem a sledoval jeho reakci. ,,hm..Dobře" *Heeéé?! Že by se konečně změnil? Ne nemožné se změnit během jednoho dne. A navíc. Vypadá nějak jinak. Má jinou barvu pleti, nemá ten svůj poker face a je i trochu červenej.*

Přišel jsem k němu a dal svoji ruku na jeho čelo. ,,Nemáš horečku?" Řekl jsem a on dal ruku pryč. ,,N-nemam. A teď pojď. Chci vyzkoušet zda dokážeš zasmečovat moji rychlou přihrávku." Řekl a šel pro míče. ,,Počkej. Máš na mysli tu, co v tvém týmu nedokázal chytit nikdo? Ani vaše Eso ne?!" Řekl jsem a očekával kladnou odpověď. Ta přihrávka je prej hodně rychlá a když ji smečař zasmečuje, tak protihráči ji stěží chytí. ,,Jo, přesně tuhle. Tak pojď" S radostí jsem to přijal.

Překvapivě ji chytil a dobře zasmečoval. Myslím, že tohle Senpaium můžeme ukázat.

Ještě párkrát jsem mu ji přihrál a sledoval ho. Pekelně se soustředil. Konečně jsem našel, někoho, kdo ji dokáže chytit a bude mým parťákem. Usmál jsem se pro sebe. *Jestli mi někdo řekne, že se ze mě stává měkota, tak ho přerazím. Protože nevím co se to se mnou děje.* Tu myšlenku jsem vypustil, když trenér a Senpaiové přišli.

Trénink skončil a jako každý den byla ve škole nuda. Mě a Hinatu trenér a kapitán pochválili a řekli, že tohle musíme předvést v zápase proti Nekomě. Což mi připomíná, že už to bude pozítří.

Odpoledne byl další trénink, který se nějak protáhl, ale mě to nevadilo. Ke konci zase všichni odešly a zbyly jsme tam jenom my dva. Zatím co já sbíral míče a uklízel síť, tak Hinata opět vzal mop a začal zběsile vytírat. Po té co jsem to měl, jsem si sedl ke vchodu a na chvíli ho pozoroval.

,,Hinato to stačí, tak pojď tupče!" Řekl Kageyama a vstal ze země. Dobrý způsob, jak si ověřit, zda se změnil nebo ne. ,,Dobře." Zavolal jsem zpátky a velkou rychlostí jsem běžel až k němu a podkopl mu nohy. A raději jsem zdrhal uklidit mop. Podíval jsem se na něj a on jen v pohodě vstal. Ani nezanadával? Asi se fakt změnil. Bezva.

,,Dělej skřete. Jinak tě tu opravdu zamknu!" ,,Jo jo!" Křikl jsem zpět a už vyběhl ven. ,,Tak zatím Kageyamo.!