Týmová hra ✓ [Yaoi]

5*Týmová hra*5

Když už jsme dorazili na místo, tak se Hinata ani nevzbudil. Mírně jsem do něj drkl. ,,Pako, jsme na místě." Řekl jsem a zvedl se. Hinata se probudil a chvíli si mě prohlížel a pak si vzal do ruky mikinu, kterou jsem ho přikryl. ,,To je...tvoje mikina?" Zeptal se mě. *Sakra já úplně zapomněl.* ,,Em....jo je. Díky." Vzal jsem si ji do ruky a s taškou v ruce rychle opustil autobus. Hinata hned po mě taky vystoupil.

O chvíli později se před námi objevil trenér Nekomi, který si popovídal s naším a hned nás odvedl, kde bude probíhat zápas a pak, kde budeme spát. Vešly jsme do jídelny, kde už na nás čekalo nějaký jídlo. Hned jsem si to mířil ke stolu úplně vzadu. Sedl jsem si a po té, si ke mě přisedl i Hinata s Tanakou s Nishinoyou.

Zbytek dne už proběhl celkem rychle, protože se cesta trochu protáhla a přijeli jsem až v 6 večer. Dnes se mi chtělo brzo spát. A vypadalo to, že i ostatním taky. Protože, jeden z nás už spal. Pár dalších už bylo taky pod dekou a povídali si, Hinata byl zase zcela plný energie. Jediný on v autobuse spal. Zrovna teď seděl u venkovních dveří a pozoroval hvězdy. Chtěl jsem za ním jít, ale vypadal trochu zamyšleně, tak jsem ho nechal.

Sedl jsem si teda k těm co si povídali a jen poslouchal. Nějak jsem se do konverzace nezapojoval.

Všichni byly nějak unavení, jen já seděl u dveří a koukal se na hvězdy. *Zítra. Zítra konečně bude náš zápas. Sice jen přátelský, ale i tak to je bezva. Zítra chci s Kageyamou všem ukázat náš nový trik. Jsem opravdu rád, že mi konečně někdo nahrává,tak bezva přihrávky.* Usmál jsem se a už se, jako ostatní vydal spát.

Ráno jsem se probudil a všichni ještě spali. ,,Vstávat všichni." Řekl jsem a protože nikdo nevstával, ale jenom zabručeli, tak jsem roztáhl záclony a na všechny v pokoji se rozzářili paprsky slunce. ,,Hinato! Ty blbče! Zatáhni!" Křikl na mě Kageyama, ale já ho ignoroval a šel se najíst.

Po čtvrt hodině, se konečně dostaly k jídlu i ostatní. Jediný, kdo tu zatím byl, jsem byl já, kapitán, trenér, učitel a Sugawara-kun.

Po jídle jsme se všichni sešly v tělocvičně, kde jsme začali menší trénink a pak šel na řadu zápas. ,,Hej Kenma! Dnes ti ukážeme, že už nikdy se náš tím nebude nazývat "padlý vrány". Těším se na náš zápas!" Řekl jsem s úsměvem protihráči, který byl můj kámoš. Po tom jsme začali hrát.

Všechno probíhalo celkem v poho, až do doby, dokud jsem nepřišel na řadu smím smečem. První smeč se povedla a všechny jsme s Kageyamou ohromili, jenže.....další nahrávka a pak další a další, se nějak nepovedly. Kageyamovi přihrávky. Jsou zase jiné.

Přišel konečně zápas. Když jsem viděl Hinatovu první smeč, byl jsem překvapen. Skočil ještě víc než obvykle. Dokonce míč prošel i skrz ruce, které jeho smeč bránily. Nějak jsem se tím nechal ovlivnit a pokazil dalších spoustu nahrávek, ale jenom které patřili Hinatovi. ,,Kageyama-kun. Co se děje? Jsi nějak mimo." Vyvodil  mě z transu Hinata. Podíval jsem se na něj. Hinata se tvářil nějak divně. ,,N-ne. Jsem v pořádku." Ujistil jsem Hinatu a když odcházel za mě, tak jsem se na něho díval. Povzdechl jsem si. *Další přihrávku už zkazit nesmím.* Podíval jsem se na svoje ruce.

,,Až skončí zápas a bude přestávka, přijď. Chci si s tebou promluvit." Řekl někdo za druhou stranou sítě. Podíval jsem se o koho jde a byl to Kuroo. Kapitán Nekomi. Jen jsem na něj hodil nechápaví pohled, ale kývl jsem.

Zbytek zápasu, jsem opět hodil pár nešikovných přihrávek Hinatovi, ale tentokrát už ne tolik. Teď začala velká přestávka, která má trvat celou hodinu, než začne další zápas. Otočil jsem se k druhému týmu a šel za Kurem, co potřebuje, ten mě však vyvedl ven z tělocvičny.

,,Tak co potřebuješ?!" Řekl jsem škodolibě.

,,Nemusíš hned vrčet." Řekl a znova začal něco blekotat. 

,,Proč to Malíčkovi neřekneš rovnou?" Tím myslí......Hinatu? 

,,Em. Myslíš Hinatu? A co bych mu měl jako říct?!" Řekl jsem zaraženě a sedl si na trávník.

,,Myslíš, že jsem to nepoznal? Je jasně vidět, že máš Malíčka rád, troubo. Tak mu řekni co cítíš." Řekl a já nabral červeň.

,,T-to není pravda! Za prvé, je to můj parťák, nic víc. Za druhé, je to kluk!" Křikl jsem.

,,Opravdu? Já myslím, že k němu něco cítíš. Jen se podívej. Když jsem to zmínil, tak jsi se začervenal. Pak když okolo tebe procházel, zíral jsi na něho a asi si se cítil provinile. Je zvláštní, že u Malíčka, všechny nahrávky kazíš, ale u ostatních ne. A taky jsem to poznal podle toho, jak se na Malíčka díváš. Mýlím se snad? Řekni co cítíš a bude ti líp. Tak jako mě. Teď chodím s Kenmou. Udělej to dřív, než bude pozdě a on si najde děvče." Vychrlil na mě a pak odešel.

*Je to tupec. Rozhodně ho poslouchat nebudu!* Řekl jsem si, vstal a šel do tělocvičny. Přišel jsem tam a u dveří se zastavil. Viděl jsem Hinatu, jak trénuje příjmy. *Asi se hodně snaží.* Sklopil jsem hlavu a trochu se zamyslel. *Že by měl Kuroo pravdu? Mám ho opravdu rád?* Ještě chvíli jsem měl sklopenou hlavu a přemýšlel o tom, co se posledních pár dnu přihodilo, až do doby dokud nás trenér nezavolal, aby jsme se připravili na zápas.

Přišel jsem na hřiště, nejblíže k síti a stále měl sklopenou hlavu dolu. Než hra započala, tak jsem usoudil rozhodnutí, že ten blbec má pravdu. *Myslím, že mám Hinatu opravdu r-rád. myslím? Ne! Teď si jsem tím jistý!* Řekl jsem si pro sebe a i tak se začervenal. Pohlédl jsem trochu vedle, aniž by si toho nikdo všiml a podíval se na Hinatu a pak zase na zem. *Teď ty přihrávky nesmím zkazit. Kvůli týmu, ale hlavně kvůli Hinatovi, abych neztratil jeho důvěru ke mě.* Řekl jsem si a hra začala.

Chvíli to trvalo, než se na řadu se smečí dostal Hinata, ale nakonec se tak stalo. Míč, který padal přímo na mě, nad mojí hlavu. Pomalu jsem zvedal ruce, přetáčel jsem si co je pravda, že ho mam rád a připravoval se na rychlou přihrávku. Hinata se rozeběhl vší rychlostí k síti, a když vyskakoval a míč se dotýkal mích rukou, naše pohledy se sešly. Koukal jsem se mu do očí a tím mu říkal, že už mi může věřit a on koukal, zase do těch mích. Rychle jsem nahrál Hinatovi před ruku a on s otevřenýma očima, se napřáhl a vší silou praštil do míče. Nakonec se povedlo a smeč se vydařila. Dokonce i lepší, než kdy jindy. Všichni zakřičeli "yoša!" jako je vždy zvykem. Jen já ne a pozoroval jsem Hinatu, jak tam poskakuje. Pohlédl jsem po té na Kura, který na mě ukazoval palec na horu. Uvnitř jsem se usmál. ,,Skvělá Přihrávka Kageyama-kun!!" Zařval Hinata a plácl mě přes záda. *Kuroo přece jen měl pravdu........

No ahojte. Kapča je tentokrát delší než obvykle, protože jsem se nějak rozepsala, a to jsem chtěla psát dál. xD A jinak tu je přiznání o citech Kageyami. :D

Snad se líbila a zatím čus.

Tak nějak se asi tvářil u té sítě, když myslel. No jo no. Bakeyama přemýšlel. XD