Týmová hra ✓ [Yaoi]

20*Týmová hra*20

........skousl mi ucho.....Ucho...! Zachvěl jsem se a zčervenal ještě víc. *Po trošku delší době, začal můj koníček opět fungovat.* Zasmál jsem se pro sebe, ale smích mě hned přešel. ,,,P-přemýšlel n-ad tím snem." Řekl jsem se smutkem v hlase.

Najednou se Kageyama posadil a podíval se na mě s naštvaným a lítostným pohledem. Podíval jsem se na něj. Oči jsem pak přetočil od Kageyami a přiklčil ramena. Vím, že chce vyslechnout můj sen....tak mu ho taky dopřeju.....radši.

"Zdálo se mi o....tom, že jdu domů. Asi k večeru jsem uslyšel zvonek od dveří, tak jsem šel otevřít a v nich stál Oikawa se strašidelným úsměvem. Netušil jsem proč, ale pochopil jsem.
Chtěl mě znásilnit. I když jsem křičel, kopal nohama a protestoval, tak mě odnesl ke mně do pokoje.
Po delší době, jsi přišel i ty, aby jsi Oikawu zastavil. A právě v čas. Jenže Oikawa byl silnější a málem té zabil. Kdyby jsi mě, ale neprobudil, tak by jsi možná byl mrtvý a já byl znásilněn." Dokončil jsem svůj prolog. A pak si něco uvědomil a usmál se.

Kageyama se překvapeně podíval, když jsem se usmál. Podíval jsem se nahoru ke stropu. ,,Možná, že to první se stane, ale to druhý ne." Řekl jsem, vstal a už odcházel. ,,A co?" zeptal se Kageyama. Zastavil jsem se a podíval se na něj. ,,To, že by mě možná znásilnil, ale to, že by jsi byl mrtvý, by se doopravdy nestalo. Je pravda, že.........že Oikawa je lepší v podáváních a dalších věcech ve volejbale než ty, ale ty jsi lepší v přihrávkách. Máš nejlepší přihrávky, co jsem kdy viděl a taky ty jediný dokážeš přihrát tu "královu" nahrávku. Mimo to, bych řekl, že Ty, jsi mnohem silnější než Oikawa." Usmál jsem se, mrkl na něj a už odešel pryč.

..................

Po té, co jsem se oblékl, jsem šel rovnou na snídani, kde byli jen dva. Kapitán a Sugawara. Co mě spatřili, tak se usmály. ,,Ránko, Hinato." Řekl Sugawara. ,,Dobré ráno, senpaiove." Pozdravil jsem je a sedl si naproti nim. ,,Hinato. Co se ti zdálo? V noci jsi mě vzbudil. Volal si něco jako -Nech mě...-, -Nemlať ho, vždyť ho zraníš. Nic neprovedl..- a takové věci. Ale nejspíš jsem byl jediný, koho to vzbudilo." Řekl Daichi a já se zasekl. ,,To je.....jen noční můra, která mě od malička pronásleduje." Řekl jsem první věc, co mě napadla. Daichi jen kývl.

Teď vlastně čekáme na ostatní, jinak jíst nemůžeme. ,,A mimochodem. Kde máš svého prin-ce?" Řekl s úsměvem Sugawara. Naklonil jsem hlavu na stranu, jako, že nechápu. Až pak jsem si to uvědomil a začervenal se. ,,Kageyama? Ten ještě chrní. No jo. Je příliš unavený a myslím, že dnes prospí celý den, lenoch." Řekl jsem troufale. Po pár vteřinách jsem ucítil něčí ruku na hlavě.

Hinata odešel a já byl překvapen. *Opravdu to je od něho hezké, že si tohle myslí.* Řekl jsem si a šel se raději převléknou.

Když už jsem byl hotov, tak jsem si to zaměřil do jídelny. Jenže, když už jsem tam skoro byl, zaslechl jsem Sugawaru. ,,A mimochodem. Kde máš svého prin-ce?" Zasekl se, když mě viděl přicházet. Byl tam on, Daichi a Hinata, který byl ke mě zády. Přišel jsem tam a chvíli stál za Hinatou. Koukal jsem na Kapitán s Sugawarou, než jsem pohlédl na malého zrzka, který se chystá odpovědět. ,,Kageyama? Ten ještě chrní. No jo. Je příliš unavený a myslím, že dnes prospí celý den, lenoch." *Já mu dám lenoch* Dal jsem si ruce v bok a zakroutil hlavou. Jako vždy jsem měl kamennou tvář. ,,Tak lenoch, jo?" Řekl jsem a svoji dlaň dal na jeho hlavu. Cukl s sebou, takže už mě zpozorněl. 

Sedl jsem si ke stolu vedle Hinati a probodával ho pohledem. ,,No jo. Nebýt mě, tak by jsi ještě spal a válel se po matraci." Povzdechl jsem si. ,,Spíše nebýt tvých nohou, ty bačkoro. Vzbudil jsem se, kvůli tomu, že jsi mě pod peřinou kopal a jednou jsi se strefil i do rozkroku." Hinata najednou ztuhl. ,,To asi....možná.....trochu. Přece jen....ten sen....a. Bránění....se v.....realitě?" Řekl, falešně se usmál a podrbal se na zátylku. ,,Sumimase." Omluvil se a já si povzdechl.

Naklonil jsem se k němu. ,,Ale příště....." Políbil jsem ho a pak pokračoval. ,,.....pokud tě něco bude trápit, tak mi to řekni." Odtáhl jsem se od červeného Hinati. ,,D-dobře." Řekl Hinata. Sugawara a Kapitán na nás jen koukali a zasněně se usmívali. ,,Vy jste roztomilý." Řekl opět Sugawara a já se pro sebe usmál. Po chvíli jen sedění, přišli i ostatní z týmu. Dostali jsme jídlo a začali jíst.

Máte tady další kapitolu, ale trochu kratší. Snad nevadí.

Tenhle obrázek je strašně cute. 😍😍 A ty dva docela taky. ❤💗