Týmová hra ✓ [Yaoi]

14*Týmová hra*14

.......najednou jsem se začal smát a furt koukal na Kageyamu. Ten na mě hodil nechápavý pohled. *Sám sebe teď nechápu. Takže se mu ani nedivím.*

,,Em no.....Takhle. Říká se, že když holka brečí nebo je úplně na dně, tak kluk má šanci si ji získat. Teda aspoň myslím. A ta holka mu hned padne do náruče.....em....eto... Takže jsem snad holka!? Protože jsem ti hned padl do n-náruče....." Začal jsem se červenat. Nadechl jsem se a pokračoval.
,,Ale. Já nejsem holka.....teda..... mám to tam to. To d-dole. Takže holka nejsem. Možná tak, ale vypadám. Nebo jsem se tak spíše zachoval. Tak....proto jsem se poddal náruči i p-polibku. A když nad tím tak přemýšlím, tak možn......" Ne dořekl jsem to, protože se rozrazili dveře a v nich stál Nishinoya.

,,Čus. Přišel jsem vám říct, že kapitán celý náš tým zavolal, aby nám něco řekl. Takže hned vylezte a přijďte." Řekl a hned odešel pryč.
Chvíli jsem koukal na dveře a pak se podíval na Kageyamu a všiml si, že má podivný úšklebek. V tu chvíli jsem si uvědomil co tu pořád dokola říkám a sedl si na zem s rukama na obličeji. ,,Eto.....j-jak bych to ř-ekl."

Tak tohle bylo zajímavé představení. Je úplně mimo z toho, co se stalo včera.

Vstal jsem z postele a přišel k němu. Chytl mu ruce, dál z jeho obličeje a pomohl mu na nohy. ,,Jestli chceš, tak o tom můžeme mluvit až přijdeme, pako. Hm? Ale teď pojď. Jinak se na nás Daichi naštve a to raději nechtěj." Řekl jsem, políbil ho na čelo a dotlačil ho ven z chatky. Po té jsem zavřel a šel s ním k ostatním. Byl krásně červený. Samozřejmě nebyl jediný, kdo byl červený.

Doběhl jsem s Hinatou k ostatním a kapitán mohl začít. ,,Vím, že jsme tu byli jen 3 dny, ale.....Pan Takeda, mi oznámil, že Nekoma s námi chce znova hrát přátelský zápas. Už zítra. Takže se vás chci zeptat, jestli by jsme jim neukázali, že Karasuno má dost energie na další zápas." Řekl a všichni hned přikývli a řvaly. Hinata tady skákal až k nebes a já jediný s Tsukishimou, který je, ale furt takový......podle mého slova magor. Jsme jen postávali a řekli, že jo.  

,,Tak je rozhodnuto. Jděte si všichni sbalit svoje věci a v 12. h, se sejdeme dole za kopcem. Kde bude čekat autobus." Řekl a já s radostí rychle běžel spět do chatky. Sedl jsem si ke skříni a už dával věci k sobě do tašky. Po chvíli přišel i Kageyama a udělal to samí. ,,Takže......chceš si o tom promluvit nebo ne?" Pohlédl jsem na Kageyamu a pak zpátky. ,,M-možná.....ne. Teda  jo, ale....nejde to. Je...mi trapně." Řekl jsem a začal jsem se červenat. Opravdu to je můj koníček.

,,Trapně? Vždyť je to normální, pako....." Na chvíli se odmlčel a já jen přemýšlel, co mám teď dělat. ,,Tak jinak. Nemusíme o tom mluvit. Jen mi ale odpověz na jednu otázku. Jo?" Zeptal se mě a já nepatrně kývl. Neměl jsem tušení na co se mě zeptá. Ale jak se mě zeptal, tak mi srdce vyskočilo ven. ,,No.....a nechtěl by jsi se mnou teda chodit?" Zeptal se. A zeptal se bez známky nervozity jako by tu o nic nešlo. Ale mě to jde o hodně. A co mám teď odpovědět. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale popravdě.....začínám mít Kageyamu rád. Ale....bude to dobrá volba? Teď jsem opravdu zmatený a tak jsem začal vykřikovat různá slova bez přemýšlení. ,,Já...nwm. Jo.....možná....i když si nejsem jistý......Teda ne. Určitě. Určitě jo, ale nebude to divný? Teda myslím, jak to vezme tým a......nebo ne. Ale pravda je.....že možná jo.....Grrr!" Zařval jsem a hlavu zabořil do batohu.

Tak trochu jsem se divil a raději se podíval na Hinatu. Hlavu měl v.....batohu? Ale i přes to jsem viděl jeho červený uši. ,,Takže an....." ,,Ahojky. Jé Chibi-chan. Jestli v batohu hledáš svého boha, tak ten teď stojí za tebou." Přerušil mě ten pitomec Oikawa, co právě přišel. Jako by tušil o čem se tu bavíme a přišel zrovna v rozhodující chvíli. Přišel k Hinatovi, pohladil ho po zádech a něco mu začal šeptat do ucha. Chtěl jsem se zvednout a praštit ho, ale místo mě, to udělal někdo jiný.

Hinata zvedl svou pravou ruku a Oikawu praštil. Pak už jsem jen viděl, jak se ten tupec zvedá a z nosu mu teče krev. *To má Hinata až takovou sílu?! Co mu Oikawa řekl, že se až tak naštval.* řekl jsem si. Hinata se zvedl a vražedně se na něho podíval.                                          ,,Ty mi nedáš pokoj co?! Nech mě sakra na pokoji a jestli si myslíš, že uvěřím tomu co jsi mi řekl, tak to jsi na omylu! Jedno je jisté. Že tobě patřit nikdy nebudu! Proč nezačneš chodit s tuřínovou hlavou nebo s Iwaizumim. Nebo jsi si jen chtěl užít?!Tak na to zapomeň. A jedinému, komu patřím, je Kageyama! Příště. Příště se už nenechám osahávat a při boji ve volejbale, tě já, Kageyama a můj tým, pořádně rozdrtíme! Štěstí, že za necelou hodinu už jedeme pryč. A vypadni a už se nevracej!" Já jenom postával a hleděl na Hinatu. Nemám slov. Totálně Oikawu rozdrtil. On odešel a Hinata ještě třískl naštvaně dveřmi.

Hinata si dal tašku na mojí postel a pokračoval v balení. Sedl jsem si na zem a na něco si vzpomněl. ,,-A jedinému, komu patřím, je Kageyama.....-" Zopakoval jsem po Hinatovi a usmál se. Ano usmál, ale spíše šibalsky.