Týmová hra ✓ [Yaoi]

16*Týmová hra*16

Teď jsem se upřímně usmát musel. Nahnul jsem se k němu a ruce mu z obličeje odendal. ,,Nemyslím si, že to bylo trapné. Spíše mě to potěšilo. A to bez legrace." Řekl jsem s úsměvem a políbil ho. Naštěstí ostatní spí.

Po chvíli jsem se odtrhl a Hinata měl kamenný obličej. ,,Proč se tak tváříš, pako?" Řekl jsem. Vůbec to nechápu. ,,Možná tě to potěšilo a snad víš, že s takových věci se sranda dělat nemá." Hned na to trochu zesmutněl. ,,Máš pravdu. Gomen'nasai."

Omluvil se mi a já se usmál. ,,To je lepší Bakeyama-kun." Řekl jsem, skočil mu okolo krku a políbil ho.  Pak jsem si sedl a už začal vytahovat věci z pod sedačky, protože autobus už pomalu zastavoval u školy a všichni se probouzeli. Až když autobus zastavil, tak jsem se začal zvedat a Kageyama taky.

,,Nezapomeňte, že zítra ráno pojedeme do Tokia hrát přátelský zápas proti Nekomě. Tak se pořádně vyspěte a neponocujte." Prohlásil kapitán po té, co všichni vylezli. Pomalu už všichni odcházeli domu.

,,Počkej, pako." Zavolal na mě Kageyama, když už jsem se chystal odejít taky. ,,Hm?" ,,Zítra Nekomu konečně porazíme. Tím si jsem jistý a taky zaručím, aby žádný z tvých smeču nebyl zablokován." Rozzářili se mi oči a vyskočil do vzduchu. ,,Jasně!" Vykřikl jsem. Kageyama se usmál a políbil mě. No co bych to byl za necitu, kdybych se do polibku nepřipojil. Takže s radostí jsem mu polibek opětoval a ucítil, jak se Kageyama usmál. ,,Hlavně nekoukej zaspat! Víš přece, že celý tým se spoléhá na nás dva." Řekl jsem hrdě po polibku a s vyceninými zuby se usmál. ,,Spíše nezaspi ty, pako. Ale jestli si myslíš, že zaspím, tak pro mě zase přijď, jako minule." Řekl a já si zívl. ,,Jasně. Tak zatím, Bakeyama-kun." Řekl jsem a už odcházel pryč. ,,Čau zítra." Řekl a už odcházel taky.

Přišel jsem domu, a hned na mě vybafla moje mladší sestra. ,,Ni-chan! Pojď si hrát. Dlouho jsi tu nebyl." Vyhrkla a hned mě objala. ,,Promiň Natsu. Ale jdu si odpočinout. Možná až přijedu z dalšího výletu." Řekl jsem, šel pozdravit mámu a hned šel do pokoje. Tam jsem jen odpadl do postele a zavřel oči....možná tak na 2 minuty, protože mě vyrušil telefon. Podíval jsem se na displej. -Máte nový email-. Sedl jsem si a otevřel email.

Od: Kageyama Tobio                                     Předmět: Máma                                    Zpráva: Jestli zítra opravdu přijdeš, tak se připrav, že ti moje Máma bude klást otázky. Otázky na nás.....                Nějak.....mě dostala.                  Otázkám jsem se vyhnout nemohl. Jinak bych už nežil.

,,Otázky? Nemohl vyhnout? Jeho máma....! To je konečná." Řekl jsem, telefon dal na stůl a šel se raději vykoupat. Do koupelny. Kde je klid. Po prvním setkání s jeho mámou, jsem měl opravdu dost pocitu najednou.

Přišel jsem domu a máma mi hned začala klást otázky typu. -Tak jak to šlo? Už jste se s Shoyou dali do hromady? Líbali jste se? Mazlili jste se? - No a samozřejmě nesměla chybět i otázka, která mě vykolejila nejvíc. Myslím, že všichni asi víte co to bylo za otázku. Je chození, líbání, mazlení a pak asi následuje jistý "kontakt".

Na vše jsem raději odpověděl, neboli mi nedala pokoj a furt mi lezla do pokoje. Po té jsem raději Hinatu upozornil. Ohledně otázek tohoto typu, jsem mu ale raději nepsal. Neodpověděl. Nejspíš už spí.

Šel jsem tedy ještě dolu se nasnídat. Máma už mi dala pokoj, tak to celkem bylo v klidu. Potom jsem se šel vykoupat a hned lehnout. Převážně jsem vzhůru celkem dlouho. Ale chci, aby to uteklo rychle. Abych mohl hrát proti Nekomě. Abych co nejdříve viděl Hinatu a hrál po jeho boku. Netrvalo to moc dlouho a usnul jsem.

Vylezl jsem z koupelny a bylo 11 večer. Nijak jsem si ani neuvědomil, že jsem tam byl tak dlouho. Nechal jsem to tak a šel raději spát.....i bez jídla. Řekl bych večeře, ale tomu by se tak nedalo říkat.

Celou noc se mi zdálo, jak porazíme Nekomu a jak budu celý den trávit s Kageyamou. Začínám ho mít opravdu rád, dokonce víc než obvykle. Neřekl bych tomu ještě milování nebo-li láska, ale pomalu se k tomu blížím. 

..................

Ráno jsem se probudil a bylo ještě brzo. Mám ještě půl hodiny než vyrazím, ale možná vyrazím i dříve. Vylezl jsem z postele a všiml si, že dneska začal nový měsíc. A to ke všemu prosinec. No je pravda, že už začínala být docela zima. Ale nejvíc mě na tomto měsíci zaujali Kageyamovi narozeniny. Kageyama má narozeniny dva dny před vánoci. Takže 22.12. Myslím, že ten den není ani škola, takže bych ho mohl navštívit.

Sešel jsem dolu, kde jsem si vzal už připravený věci do Tokia, rozloučil se s Natsu, matkou a šel už za Kageyamou, domu. Kde samozřejmě byla i jeho matka, která mě očividně bude vyslýchat. Jo, jako Vyslýchat u policie. Raději jsem to nechal jít.

Teď. Teď stojím před domem Kageyami. Nádech a výdech. *Určitě se tvářím, jako bych šel na popravu.* Řekl jsem si a šel přes jeho zahradu až k dveřím. Natáhl jsem ruku a mírně zaklepal. Chvíli jsem vyčkával s trochou strachu, ale když dveře cvakli, tak jsem s sebou cukl a zpozorněl. Dveře se otevírali celkem pomalu, ale jak se otevřeli, tak jsem se neudržel. Paní Kageyamová tam stála trochu od krve a v ruce měla nůž, který byl taky od krve a na obličeji ji hrál děsivý úsměv. ,,Aaaaaa." Zaječel jsem a rozklepal se.Tak tohle je moc. Já opravdu šel na popravu. 

Poté se Kageyamova matka zatvářila normálně a po schodech běžel Kageyama. ,,Co se to tu děje...?!" Řekl ještě než seběhl schody. Já spadl na studenou zem a stále se tvářil, jako bych viděl ducha. No a oni zatím na mě hodili nechápaví pohled.