Týmová hra ✓ [Yaoi]

25*Týmová hra*25

,,Pravdou je, že ho Miluji. Miluju víc, než volejbal a cokoliv jiného...." Řekl hned. Místností projelo najednou ticho. Ruku mi dal na tvář a políbil mě. V tu dobu, jsem cítil tolik pocitů najednou. Byl jsem nejspíš červený až na prdeli.

*Řekl, že mě miluje. Ale co mám teď dělat?! Já ještě nevím, zda ho miluju. Kdyby byl třeba opilý a já taky, tak by to bylo možná v pohodě. Protože by jsme to nechali a další den si nic nepamatovali. Ale tohle je jinak. Mám ho rád a dokonce jsem řekl, ale omylem, že se s ním klidně vyspím.* Cítím se, jako nějaká zblázněna holka, co jde na rande.

Měl jsem otevřený oči a pozoroval Kageyamu, jak má obličej tak blízko a přitom mě líbá. Okem jsem se podíval trochu na stranu a viděl, že jsou všichni překvapený, dokonce i Kapitán se Sugawarou, kteří jediný ví, že jsme s Kageyamou spolu.

Zavřel jsem křečovitě oči a pomalu se začal uvolňovat. Kageyama se najednou odtáhl a díval se mi do očí. Vždy, když jeden poprvé řekne, že toho druhého miluje, převážně ten druhý odpoví to samí. Ale já? Nejsem si jist, ale rád ho mám. ,,Já......"

,,Hoši. Někomu z vás tu zvoní telefon." Zavolala Kageyamova máma a všichni i já jsme se odebrali do kuchyně. Kapitán vzal telefon a mluvil s člověkem z druhé strany. ,,Trenér chce, aby všichni kromě Kageyami a Hinaty, kteří teď netrénují, se dostavili do jeho obchodu. Prý je to naléhavé.." Řekl trenér.

Po půl hodině uklízení, všichni odešli. Já jediný sedím v obýváku a koukám do země. Všiml jsem si, že můj nápis, ještě vysel. Stoupl jsem si a šel k němu blíž, abych ho sundal.

Přišel jsem do obýváku a viděl Hinatu, který je čelem ke mě a kouká nahoru na nápis -Happy Birthday Kageyama-. Skočil a chytil jednu stranu. Nápis začal srolovat, až došel k druhé straně. Zavázal to a udělal okolo mašli. Chvíli na ní koukal s červenými tvářemi, až pak zvedl oči ke dveřím, kde stojím já.

Hinata od té chvíle, co jsem mu řekl, že ho miluji, tak s nikým nemluvil. Bylo to správně, že jsem to řekl? Je Hinata znechucený, smutný, v rozpacích a nebo je veselý? Dle jeho výrazu soudím všechno kromě znechucený. Ale proč smutný?

Najednou sklopil zrak opět k srolovanému nápisu, který vypadal, jako pergamen. ,,Hinato. Jestli mě nemiluješ, nebo mě nemáš rád.....stačí říct." Řekl jsem s trochou obav. Stále koukal na "pergamen", který si v ruce otáčel a něco zamumlal. Přistoupil jsem blíž k němu, ale ne úplně. ,,Neslyšel jsem tě." Hinata uvolnil svoje ruce a podíval se do strany. ,,T-tak to není..." Řekl stydlivě a potichu. Nevím proč, ale tak nějak mě to uklidnilo. Hinata vypadá opravdu roztomile. ,,A jak teda?"

Chvíli byl potichu a furt koukal na různé strany. Ale pohledu na mě, se vyhýbal. ,,Myslím tím, že si nejsem jistý. M-mám tě rád to ano, ale...Nevím, jestli to je, že tě miluji. Ale asi...." Zesmutněl trochu a řekl to ještě trochu víc potichu, tak, že jsem ho skoro neslyšel...ale slyšel. Přistoupil jsem k němu a zvedl mu hlavu, tak, aby se mi koukal do očí. Leskli se mu oči a byl nádherně červený, jako ředkvička.

,,Na to teď nemysli, dobře?" Pohladil jsem ho po tváři palcem a pomalu se nakláněl k jeho tváři. Zčervenal ještě víc a zavíral oči. Naše rty se spojili v jeden polibek. Pootevřel jsem pusu a jazykem mu přejel po horním rtu, aby mi povolil vstup. I když pomalu, tak mi ten vstup umožnil. Pootevřel pusu a já jazykem zajel do jeho pusy a začal prozkoumávat každý kout jeho úst.

Ucítil jsem na hrudníku jeho ruce, které se pomalu přemísťovali a obmotali se okolo mého krku. ,,Neměli by jste se radši na večeřet?" Řekla máma a uchechtla se. Odtrhl jsem se od Hinaty. ,,Dobře. Pojď špunte." Chytil jsem Hinatu za ruku a táhl do kuchyně. Hinata si sedl ke stolu a já hned vedle něj. Máma nám nandala jídlo na malí talířek a my začali jíst. 

,,Děkuji ti Shoyo, že jsi pro Tobia připravil takovou oslavu. Určitě ho to potěšilo." Usmála se máma a já s plnou pusou kývl na souhlas. ,,Nemáte za co. To spíše já děkuji, že jsem ji mohl přichystat tady a, že jste mi řekla v kolik bude Kageyama pryč." Řekl Hinata.

,,A nechceš tu přespat?" Zeptala se mě. ,,Rád bych, ale nevím....." Podrbal jsem se na zátylku. ,,Tak dobře. Ale musím to napsat mámě." Vzal jsem si do ruky telefon a našel si v kontaktu mámu. Napsal jsem SMS, kde stálo -Budu teda u Kageyami spát. Takže na mě nečekej.- a dal jsem odeslat. Hned na to mi přišla odpověď se souhlasem. ,,Dobře. Už to je dohodnuto." Usmál jsem se a dojedl večeři.

Po večeři, jsem nevěděl co dělat. Jestli se osprchovat, jít do pokoje a nebo jen čekat, jestli mi někdo řekne. Ale raději jsem zkusil tu poslední možnost.

Do obýváku přišla Paní Kageyamová s ručníkem v ruce. Kageyama hned vedle ní. ,,Shoyo. Tady máš ručník a jdi se osprchovat. Kageyama ti přinese věci na spaní." Řekla. Vstal jsem, vzal si od ní ručník a šel už do koupelny. Kageyama hned přišel a podal mi nějakou dlouho košili a šortky. ,,Tady. Možná ti to bude větší. Přece jen je to moje oblečení a já nejsem....prcek." Usmál se šibalsky. Nafoukl jsem naštvaně tváře a našpulil rty. No, ale ne na dlouho. Hned jsem se opět začervenal. ,,Tohle je....t-tvoje oblečen-ní?"

,,Jo. To přece nevadí." Řekl. Odcházel pryč a zavřel za sebou dveře. Stál jsem tam a koukal do dveří s jeho oblečením v ruce. ,,Ale je to t-trapný...." Řekl jsem a dostala se mi ozvěna. ,,Bylo by, kdyby jsi nebyl můj kluk." Po té jsem uslyšel cvaknutí dveří od jeho pokoje, když odešel pryč. *Tak to teda dopadne....*