Týmová hra ✓ [Yaoi]

8*Týmová hra*8

  ,,Čau, Bakeyama!" Řekl jsem a šel už domu, kde jsem udělat všechnu práci, kterou mi dal můj nevrlí otec a hned padl do postele. Přitom, ale bylo teprve někde kolem 1 odpoledne.

Když jsem se probudil po té, co jsem usnul, podíval jsem se na hodiny a bylo už 9 večer. ,,Co mám dělat? No..rozhodně už neusnu. Řekl jsem si a šel se na moment projít ven.

Co jsem se s nim rozloučil, tak jsem šel pomalu domu. Neměl jsem co dělat, takže jsem šel opravdu pomalu a při tom si připomínal, co řekl Hinata. *Proč se mu to zdálo. Možná.....možná bych mu mohl zavolat...Neeee. Vždyť ani nemám jeho číslo.*

Když jsem přišel domu bylo už 3 odpo. Šel jsem první do kuchyně, kde máma něco kuchtila. Z ledničky jsem si vzal jednoduché jídlo a sedl si ke stolu. ,,Všimla jsem si, že se poslední dobu chováš jinak. Co se zase ve škole děje?!" Řekla mi na rovinu máma. ,,Proč, vždy, když se se mnou něco děje, mám špatnou náladu nebo tak nějak, máš pocit, že je to společného se školou?!" Řekl jsem a slyšel jak si povzdechla. ,,Tak co se teda děje?" *Že by mi mohla pomoct? No nwm. Ale za pokus nic nedáš....*

Chvíli jsem ještě přemýšlel, než jsem to fakt udělal. 

,,Co by jsi dělala, kdybych se zam....Ne. Co by jsi udělala, kdyby se ti v mém věku, někdo začal líbit?" *Pitomá otázka!* Řekl jsem si a napil se vody. 

,,Hmmm zajímavé. Jak pak se ten kluk jmenuje, Tobio?" Řekla a já vyprskl vodu. 

,,C-cože?" Řekl jsem trochu zvláštním hlasem. Když jsem se trochu uklidnil, tak jsem pokračoval. 

,,Vždyť. Je to h-holka a ne kluk. Přece nejsem na kluky...!" řekl jsem trochu nesvůj. *Jak máma zjistila, že to je kluk!?* Teď jsem si tuto otázku furt pokládal.

,,Nikdy jsi o holkách vůbec nemluvil, jen jsi občas mluvil o jednom klukovi z vašeho týmu. Možná jsi si to ani neuvědomoval. Dokonce jsem tě slyšela říct něco ve stylu. "Asi ho mám rád." Ale nejsi sám. Jeden tvůj známí, byl také na kluky. A jak se teda jmenuje?" Usmála se. *Moje otázka. Zodpovězena.* 

,,Jména nejsou důležitá....." Řekl jsem na rovinu. 

,,No dobře. A....on ví, že ho máš rád. A je také na kluky?" *Tahle konverzace mi přijde už tak dost trapná.

,,Neví a nevím." Řekl jsem a trochu zčervenal.

,,Tak by jsi mu to měl říct, jinak si najde někoho jiného. A byla bych ráda, jestli bych ho před tím nemohla vidět. Nemusíš se bát, že mu něco řeknu." Řekla a široce se na mě usmála. Děsivé. *Klidně bych ho přivedl, ale nevím jak.

,,Jo jo, nějak to domluvím." Když jsem odcházel do pokoje, ještě jsem zaslechl nějaké divné zvuky tipu "awww" a pak, že se těší.

Přišel jsem do pokoje, vzal si telefon a svalil se na postel. ,,To stejný, abych mu to řekl co cítím, co nejrychleji. Mi řekl i ten blbec Kuroo." *Možná mají pravdu. A asi mu to řeknu na táboře, který je ve středu a dnes je pondělí.* Řekl jsem si a na telefonu si vyhledal kontakt "Saguwara-kun". 

,,On má přece číslo na Hinatu. Takže kdybych ho poprosil...dal by mi ho ne? Určitě. Vždyť je to svatoušek týmu." Řekl jsem a vytočil jeho číslo. Chvíli jsem čekal, než to zvedl, ale nakonec už se ozval jeho hlas. 

,,Ahoj Kageyamo. Potřebuješ něco?"

,,Ahoj. Mohl by jsi mi říct Hinatovo číslo?......Prosím." Dodal jsem raději to prosím.

,,Jistě. Počkej chvíli." Ozval se z druhé strany a já tedy čekal. *Co když se zeptá proč?* Řekl jsem si a vzal si papír s tužkou, abych si ho mohl zapsat. Po té mi ho celé nadiktoval a jak jsem předpokládal. Otázka nesměla chybět.

,,.......A..proč si vlastně chtěl to číslo?"

,,Nooo...jen tak. Hinata řekl ať.....mu večer zavolám. Děkuji za číslo a ve středu ahoj." A rychle jsem to vypnul. Rozvalil jsem se a jen tak ležel, až jsem si uvědomil, že je už 9 večer. *Mam mu zavolat zítra? Přece jen. My z týmu máme ještě volno........A nebo mám zavolat teď. Co když Hinata spí.*

,,Čau pako." *Přece jen jsem mu zavolal*

Když jsem šel ven, tak mi během chvíle začal zvonit telefon. Podíval jsem se a volalo mi neznáme číslo. Váhal jsem jestli to vzít, ale nakonec jsem to zvedl. ,,Halo? Tady Hinata Shoyo." Řekl jsem ale ten, kdo se ozval z druhé strany, mě překvapilo ještě víc, než, když jsem se divil, že mi takhle pozdě někdo volá. Byl to Kageyama.

,,Kageyama-kun? Proč mi voláš a ještě takhle pozdě." Řekl jsem a vyčkával odpověď.

,,Jen tak, a myslel jsem si, že by jsi mohl být ještě vzhůru." *Jen tak....- "Dobrá odpověď." To uznávám.*

,,Tak to vyklop, co chceš." Řekl jsem a už se pomalu otáčel směr domu.

,,Fajn. Nooo...Jestli by jsi...v den odjezdu na tábor pro mě nepřišel. Víš snad kde bydlím, ne?" *Horší odpověď mě napadnout ani nemohla.*

,,Em a pr.....No.....dobře. A jistě, vím." Jak jsem tušil. Nechápal. Já to, ale samozřejmě taky nechápu.

,,Tak čau." Vypnul jsem to a šel bez jakéhokoliv přemýšlení nad ním nebo nad tím co jsem to řekl, spát.

Ráno jsem vstal nějak pozdě, ale líp pro mě. Takhle mi dnešek uteče celkem rychle. Převlíkl jsem se a šel na snídani, teda......podle času by se to dalo říkat spíše oběd než snídaně.

Přišel jsem do kuchyně a máma na mě překvapivě hleděla. ,,V kolik jsi šel prosím tě spát, ty ospalče." Jinou otázku jsem čekat ani nemohl. ,,Brzo. Bylo asi 10 hodin." Řekl jsem a sedl si ke stolu. ,,Jo mimochodem. Zítra ráno, pro mě přijde ten kluk. Jméno ti řekne sám." Řekl jsem normálně a pustil se bez dalších slov do jídla. Ona se na mě šťastně podívala a řekla. ,,Ráda uvidím člověka, který se zalíbil mému synu." A také se pustila do jídla.