Týmová hra ✓ [Yaoi]

21*Týmová hra*21

,,Vy jste roztomilý." Řekl opět Sugawara a já se pro sebe usmál. Po chvíli jen sedění, přišli i ostatní z týmu. Dostali jsme jídlo a začali jíst.

Celý den, uběhl docela rychle. Jen jsme hráli, odpočívali, jedli..... Teď je skoro večer a Kapitán řekl, že, protože jsem prohráli nejvíc her, tak si zaběháme do kopce po dvojicích. ,,Pako. Pojď. Teď ti ukážu, že jsem rychlejší" Řekl jsem a on nafoukl tváře. ,,Ten, kdo je rychlejší jsem já!" ,,Tak se ukaž." Oba jsme se soutěživě usmáli a když na nás dva přišla řada, tak jsme si stoupli na čáru a čekali.

,,Tři....dva....jedna....start!" Zařval Kapitán a oba jsme se plnou rychlostí rozběhly do kopce.
Furt běžíme vedle sebe, protože jsme stejně rychlí. Když jsme byli skoro na vrcholu...kopce. Tak se stalo to, co jsem nechtěl. Jedná noha, nebo-li práva noha, na kterou si mám dávat pozor, se ozvala.
Zastavil jsem se a za tu nohu se chytl. *Proč zrovna dneska...!* Řekl jsem si.

Všiml jsem si, že se Hinata zastavil a šel ke mě. *A teď tohle.* Postavil jsem se normálně a podíval se na Hinatu. Hinata přišel ke ke mě blíže, klekl si a prohlédl si moji nohu. ,,Co se stalo?" Zeptal se. *Sakra. Když řeknu pravdu, určitě to řekne kapitánovi a ten mi zakáže hrát. Ale....Hinatovi lhát? A stejně by se to dříve nebo později dozvěděl.* Povzdechl jsem si. ,,Víš proč jsem se do volejbalového týmu, nepřidal už od začátku roku?" Řekl jsem a on jen zavrtěl hlavou. ,,To protože tuhle nohu, mám zraněnou. Když jsem byl u doktora naposledy, tak mi řekl, ať si na ni dávám pozor a sportovat s menší opatrností můžu." Řekl jsem a Hinata se zatvářil smutně.

Podíval se opět na nohu a pak na mě. Najednou měl vážný výraz. ,,Fajn. Jdeme za kapitánem, mu to říct." Řekl a už mě táhl dolů z toho kopce. ,,Hinato čekej...!" Křikl jsem a on se zastavil. ,,Jestli mu to řekneš, tak nebudu moct hrát." Řekl jsem, Hinata se zarazil a pustil moji ruku. Chvíli asi přemýšlel. ,,To mi je jedno. Tvé zdravý, je důležitější než blbý sport. A než se dá noha do pořádku, tak na tu dobu končím s volejbalem. Nebudu hrát, když ty nebudeš hrát." Opět mě začal tahat za Kapitánem. *Jemu na mě opravdu záleží? Řekl blbí sport. A,  že nebude hrát, dokud nebudu já? Ale volejbal je pro Hinatu, jako život.* Řekl jsem si překvapeně.

Pustil jsem se Hinati a ten se na mě podíval. Sklopil jsem hlavu k zemi. ,,Fajn. Řekni to kapitánovi, ale až pojedeme domu. Nech mě teď hrát. Budu si do té doby, dávat na nohu pozor. Přísahám." Najednou bylo ticho, který panovalo, ještě další dvě minuty. ,,D-dobře." Řekl najednou, ale trochu smutně. ,,Děkuju." Objal jsem ho. ,,Teď, ale pojď" Řekl jsem a oba jsme šly k ostatním.

............

Všechny dny, probíhali celkem v pohodě. Párkrát, jsem blbě na nohu šlápl. Kapitán se mě ptal, co to se mnou je. Když jsme šly opět běhat, tak jsem uběhl 20 metru a Hinata mě poté strhl vždy na stranu, ať neběhám. Hráli jsme zápasy, nejen proti Nekomě, ale taky i proti Fukurodani a dalším dvěma školám. A s Hinatou jsme se sblížili ještě víc. Každý večer, se na mě lepil, jako klíště. A já se začínám měnit. Ještě víc.....než, kdy jindy. Nebo-li.....moje nové já, odstraňuje mé staré já.

(V modrém dresu, je z Nižší střední, kde byl nevrlí "král hřiště" a dosti zlý.....VS. v černém dresu, nový Kageyama z Vyšší střední, kde je skoro opakem z Nižší střední.) 

Celou tu dobu tady, jsem měl o Kageyamu strach. Ale bylo mi s ním dobře. Opravdu....už ho mám rád více a více. Už jsi jsem jistý, že to je na stopro Láska.

Zítra naštěstí odjíždíme a já vše řeknu kapitánovi. Myslím, že dokonce tohoto měsíce si nebude moct zahrát. Ale to nevadí, pokud bude v pořádku. Dokud nezačne hrát, tak taky končím. Sice to je pro mě těžší, ale budu takhle trávit víc času s Kageyamou. Přece jen......jeho zdravý, mi přijde už důležitější, než volejbal. Ten kdo mě zná dobře a já bych řekl nějakou takovou větu....by zřejmě přiložil ruku na mé čelo, se slovy -Nemáš horečku?- nebo tak nějak. Je pravda, že volejbal, je pro mě nejdůležitější na světě, ale přece jen, se tam uvolnilo místo i pro něco.....nebo spíše pro Někoho jiného.......

................

19. 12 - čtvrtek - 10:30 ráno - Den odjezdu

,,Seřadit všichni...!" Křikl Kapitán, když jsem já, Kageyama a ostatní, drželi v ruce svoje zavazadla. Všichni jsme si stoupli do kroužku a kapitán šel ještě něco řešit s Kapitánem Nekomi. Ale co se vrátil, tak všechny hnal už do autobusu. *Jsem trochu rád, že už jedeme domu. Stýská se mi po Natsu a mámě. A taky už můžu Kapitánovi říct o Kageyamově zranění.

,,Jak autobus zastaví, tak vystoupím a půjdu rovnou za Kapitánem. Řeknu mu o tvém zranění a já ti řeknu vše co mi řekl on." Sedl jsem si vedle Kageyami, který koukal z okna. ,,Hinato.....Opravdu jsem rád, že si o mě děláš starosti, ale.....proč, když nebudu moct hrát, tak nebudeš hrát i ty?" Řekl najednou.

Otočil se na mě a já zčervenal. ,,No proto-protože mi na tobě záleží i víc, než na volejbale. Protože, bez tebe, jsem v týmu zbytečný. Mám tě rád. A taky chci s tebou trávit více času." Otočil jsem se k němu zády.....