Týmová hra ✓ [Yaoi]

7*Týmová hra*7

Podíval se na mě a také se začervenal a odvrátil zrak. *Roztomilé.* Řekl jsem a zčervenal ještě víc. Rychle jsem se však posadil. ,,S-sorry." Řekl jsem a raději už nevnímal nic, což bezpochyby nejde, že?

Autobus už zastavil u naší školy a já co nejrychleji vyletěl ven. Po chvíli vyšel i Hinata. ,,Jelikož celý víkend jste jenom hrály, tak si zítra vezměte volno a nechoďte do školy. O omluvenky se postarám." Řekl učitel. My všichni jsme kývli a vyrazili vlastním směrem domu. Já se, ale vydal domu jen pro míč a deštník, protože má zase pršet a šel hned do parku.

Co jsme se všichni rozešli každým svým směrem, taktéž jsem se vydal domu, ale jen na chvíli. Přišel jsem domu, dal si snídani a hned vyběhl ven. Spal jsem v autobuse a navíc je teď ráno a ne večer. První jsem si šel do obchodu a pak teprve dál od školy do parku.

Přišel jsem tam a jen se chvíli procházel. Doma se mi nechtělo být a navíc.....Chci dneska popřemýšlet nad tím snem. *Měl mi ten sen snad něco říct? To rozhodně ne. Sny jsou přece jenom sny.* Řekl jsem si a šel pomalým krokem až k nejbližší lavičce, kde jsem viděl Kageyamu, jak si hraje s míčem na lavičce.

Přišel jsem blíž k němu, ale byl zády ke mě. ,,......Možná bych mu to měl říct." Řekl zrovna, když jsem přišel. ,,Komu a co říct, Bakeyama-kun?" Řekl jsem a naklonil hlavu na stranu. V tu chvíli, co jsem to řekl, s sebou rychle trhl a podíval se na mě.

Rychle jsem s sebou trhl a podíval se na příchod těch slov. Byl to Hinata. ,,C-co tady děláš?! A jak dlouho tu jsi?" Křikl jsem a doufal, že neslyšel vše, co jsem řekl předtím. ,,Teď jsem přišel. A přece se nebudu doma nudit, navíc jsem chtěl o něčem zapřemýšlet. A co tu děláš ty?" Řekl a já si oddychl. ,,Nechci nějak trávit furt doma." Řekl jsem prostě nezajímavě, ale v myšlenkách jsem měl teď jen Hinatu. ,,Aha." Sedl si na lavičku hned vedle mě a natáhl ruce. ,,Můžu?" Řekl a ruce měl natažený směrem míč. Jen jsem kývl a míč mu předal. *Proč se při jeho blízkosti cítím pořád nesvůj. Je to tím, že ho mam rád?*

Hinata si zatím hraje s míčem a kouká do země. Když mě něco trklo. ,,Poslyš. O čem jsi vlastně chtěl přemýšlet, pako?" Řekl jsem a on se na mě podíval. ,,Nooo.....nwm jestli bych to měl někomu říkat, ale....." Řekl a chvíli ještě váhal, než už se nadechl, opřel se o lavičku a spustil. ,,Dneska v autobuse, když jsem usnul se mi zdál divný sen. Neznámí hlas mi říkal něco o tom, že se do mě zamiloval člověk, který si není jistý nebo o tom má pochybnosti. Dal mi otázku, jestli miluju ještě něco nebo někoho, než jen volejbal a já odpověděl ne. On se prý zamiloval nedávno. Je to někdo, kdo je mi blízký, ale jen chvíli. Oba taky milujeme jednu věc, která je pro nás něco, jako život. Taky se mi chce i někdy vyznat.....Myslím ale, že to je jen blbí sen. Vždyť. Kdo by se do mě zamiloval? Leda tak někdo, kdo neumí přemýšlet. A navíc......" Sklopil hlavu dolu se smutným obličejem. ,,Já vlastně ani nevím, co to láska je. Jediný kdo mě kdy měl rád, byla moje mladší sestra a Možná i máma. Takže by to zřejmě nedopadlo dobře." Řekl, podíval se na mě s úsměvem a podrbal se nervózně na zátylku.

Co to všechno řekl, tak se mi úplně zastavilo srdce. ,,Zeptal jsem se, kdo to je. Ten kdo se zamiloval, jenže v tu dobu jsem se probudil a všiml si, že máš hlavu na mém klíně." Začal se mírně smát s trochu červenýma tvářemi. Tak aby si toho nevšiml, tak jsem se také trochu usmál. *Je to, ale divný, že se takový sen zdál zrovna Hinatovi. A proč zrovna o něčem, co mu prozradilo skoro všechno.* ,,Mimo to. Proč máš u sebe deštník?" Řekl a podal mi zpět můj míč. ,,Dneska má pršet a jak jsi si mohl všimnou pako. Tak obloha se začíná zatahovat." Upozornil jsem ho a míč si vzal. ,,Aha. V tom případě půjdu támhle." Řekl a ukázal na cukrárnu. ,,Jdu taky." Řekl jsem a vstal. Zrovna začalo pršet.

Hinata se postavil a podíval se na mě. Roztáhl jsem deštník a dal si ho nad hlavu. ,,A proč ty. Máš deštník, takže nezmokneš." Uchechtl se. Podíval jsem se na něj a ten deštník trochu posunul a tentokrát byl pod deštníkem i on. ,,Teď tam nemusíš chodit ani ty, pako." Řekl jsem s kamenným výrazem. Chvíli jsme na sebe jenom koukali, když Hinatovi zazvonil telefon. Zvedl ho a hned přiložil k uchu. ,,......." ,,Dobře, už jdu." Řekl a telefon odložil. ,,Musím domu. Takže čau v úterý Bakeyama-kun." Řekl a už se otáčel na patě. ,,Jdu s tebou. Stejně nemám co dělat." Řekl jsem normálně, ale doopravdy jsem chtěl být chvíli s Hinatou. *Opravdu. On mě prostě mění.*

Podíval jsem se na Kageyamu trochu překvapeně a nevěřícně. Ale jen jsem na to kývl hlavou a společně jsem se vydali až k nám domu. Já jsem držel míč a on deštník, který jemu i mě zakrýval hlavu před deštěm. Oba jsme mlčeli. Bylo ticho zrovna, jako před bouřkou.

Párkrát jsem se opatrně podíval na Kageyamu. *Že by se opravdu změnil? Chová se trochu jinak, než jako vždy.* Usmál jsem se nad tím a těsně před domem začalo hřmít. S bouřkou jsem přece jen měl trochu pravdu. ,,Tak čau pako" Řekl a já nějak to pako už přestal vnímat. ,,Čau, Bakeyama!" Řekl jsem a šel už domu, kde jsem udělat všechnu práci, kterou mi dal můj nevrlí otec a hned padl do postele. Přitom ale bylo teprve někde kolem 1 odpoledne.