Nesnáším tě!

3. Je To Jen Zlý Sen

Seděla jsem v tom zasraným autě se svým zasraným bratrem, který jel směrem k našemu domu. Celou dobu jsem měla sluchátka a písničky zesílený na maximum. Všimla jsem si, že se mu pohybují rty, jak něco říkal, ale bylo mi to jedno. S ním už nepromluvím ani slůvko. Ani to jedno zasraný slůvko.
Když jsme dojeli k domu, všimla jsem si, že se vevnitř svítí. Jediný co mě napadlo, že tam jsou ti čtyři. Ale co mě fakt nasralo bylo to, že se svítí u mě v pokoji. Co si to kurva dovolujou? To jim dám ještě sežrat. Vystoupila jsem z auta a šla dovnitř. V obýváku se jeden z těch trotlů roztahoval na gauči. A dost! Přišla jsem k němu a z gauče jsem ho ztrhla.
"Kurva co děláš? Hráblo ti?" začal řvát Rye a já na něj jen ukázala prostředníček. Kretén.
"Kurva okamžitě všichni vypadněte z toho baráku. Hned!" zařvala jsem, až se lekli. Bezmocně jsem se zřítila k zemi. Vůbec nevím co to se mnou je, ale bylo mi hrozně. Andy se ke mě nahrnul, aby mě zvedl. Tak to ani náhodou. Vyškrabala jsem se zpátky na nohy a chystala se k odchodu. Zabránila mi v tom však ruka na mém zápěstí. Můj bratr na mě koukal hrozně nešťastně. Jak štěně co prosí o pamlsek. Vyškubla jsem se mu a šla na zahradu.
"Nat, mohla by jsi si jít prosím zabalit věci? Zítra ráno odlétáme k nám do Hollywoodu." řekl a já se na něj jenom šokovaně podívala. To ne. Jen to ne. Prosím ať je to jen nějaký hloupý vtip.
"To si jen děláš prdel, že jo?" Musela jsem se ujistit, jestli to myslí vážně nebo ne.
Najednou se všichni začali hrozně smát. Kurva co je k smíchu? Seru na ně. Musím si zapálit. A to hned. Vyšla jsem nahoru do pokoje a ze skříně vytáhla krabičku cigaret. Koutkem oka jsem zahlédla žiletku. Byla ještě od krve a ležela na umyvadle. Tak jo. Potřebuju to ze sebe dostat. Vzala jsem jí a přes balkón lezla po žebříku dolu. Ten žebřík tam byl, abych mohla chodit na zahradu kouřit, když byla babička doma.
Sedla jsem si k jedinému stromu, který jsme tam měli a zapálila si cigaretu. Mocně jsem vdechla a vyfoukla obláček kouře. Pustila jsem si mojí nejoblíbenější písničku, jak jinak než smutnou, a vytáhla žiletku. Nebylo to poprvé. Už mockrát jsem se řezala. Přejela jsem rychle po mém už jizvatém zápěstí a pomalu se začala objevovat krvavá čára. Takhle jsem to ještě nejmíň osmkrát zopakovala, než jsem se konečně cítila líp. Když jsem dokouřila zapálila jsem si další cigaretu. Takhle jsem tam seděla hodně dlouhou dobu a kouřila jedno cígo za druhým. Chtěla jsem si zapálit další, ale zjistila jsem, že už tam není ani jedno. Kurva! Ruku už jsem měla celou od krve, která mi kapala i na nohu. Kolem se z ničeho nic rozlehlo volání. Blbečci si asi všimli, že jsem pryč. Nesmí mě najít. Vstala jsem a vylezla na strom, na kterém bylo přidělané sedátko. To tam dal táta ještě pro Andyho. Někdo se zastavil pod stromem. Jen doufám že to není Andy a že si na ten strom nepamatuje. Byl to Brooklyn. Ten mi tolik nevadil. Sice jsem ho neměla nijak zvlášť v oblibě, ale ani jsem ho tolik nenáviděla. Podíval se nahoru a všiml si mě. Jsem v hajzlu. Z dálky jsem slyšela Andyho, jak volá na ostatní jestli mě našli.
"Tady není." odpověděl Brooklyn a já udiveně otevřela pusu. On mě nepráskl. Ale proč? Ne že by mi to nějak vadilo. Vlastně jsem mu byla vděčná. Kluci se shodli na tom, že přijdu a když ne tak zavolají policajty.
Po další době jsem slezla a šla k žebříku, ale nebyl tam. Kurva na druhou! Ty zmrdi ho dali pryč. Jenže kam? Nezbývalo mi nic jiného, než jít s rukou celou od krve přes hlavní dveře okolo obýváku, kde seděli oni. Super! Děkuju karmo, že mě dnes máš tak ráda! Zkusila jsem si tu krev aspoň trochu otřít, ale omylem jsem se do toho rejpla a začala téct znovu. Ale notaaak! To už je vážně moc, nemyslíš karmo? Seru na to. Ať to klidně ví. Jsou mi u prdele. Všichni. Otevřela jsem hlavní dveře a šla k sobě do pokoje. Naštěstí si mě nikdo nevšiml. Svlékla jsem ze sebe oblečení, ve kterém jsem byla celý den a které bylo od krve, a šla do sprchy. Nechala jsem na sebe téct horké kapky vody a přitom bezmocně brečela. Můj život je naprostá sračka.