Jmenuji se Natálie, ale většina lidí mi říká Natali nebo Nat. Když mi bylo pět let moji rodiče zemřeli na zranění po autonehodě. Až do teď jsem žila se svou babičkou, ale bohužel má rakovinu a doktoři jí dávají maximálně týden. K mé smůle se stěhuju...
Když jsem přišla k Steff, byla jsem děsně naštvaná. Co si o sobě vůbec myslí? "Hej! Posloucháš mě vůbec?" luskla mi Steff před obličejem. "Cože?" "Ptala jsem se, jestli Jack někoho má" křikla po mě má kamarádka. "Ne nemá. Ale docela se zajímal o tebe. No co na mě čumíš? Nekecám." řekla jsem Steff popravdě. Její očíčka se rozzářila a s jekotem po mě skočila. "Nat. To mi říkáš jen tak? Děláš si prdel? Já tě miluju." skákala po posteli jako by měla na nohách pružiny. Byla roztomilá. ~~~~~ Byla jsem u Steff asi tři hodiny. Teď jsem na cestě domů. Do toho samého domu, kde je ten imbecil. "Andy jsem doma." zakřičela jsem z otevřených dveří. "Pojď do obýváku." ozvalo se mi na zpět. Když jsem tam vešla, seděl tam Blair. "Ahoj Natali" vstal a obejmul mě. "Ahoj" "Nat máme pro tebe novinku. Zítra letíme do Dublinu." oznámil mi Andy. "A jak dlouho tam budete?" zeptala jsem se a nechápala proč se tak tváří. "Na tři dny. A ty letíš taky." "Cože? Proč?" "Protože prostě proto. Nebudeš tady sama. A už o tom nechci nic slyšet." řekl naštvaně a odešel. Rozloučila jsem se s Blairem a šla do pokoje. Vyšla jsem schody a hned jsem se zarazila. U mých dveří na zemi byla obrovská kytice slunečnic. U ní byl papírek, na kterém bylo napsáno Promiň R. To se mi určitě jen zdá. Vážně se mi Ryan omlouvá? Vzala jsem tu žlutou nádheru a šla do pokoje. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji. Rozhodla jsem se napsat holkám do naší společné skupiny, kterou jsme pojmenovaly Nejky❤️ Natali:Holky SOS. Brácha chce, abych s nima zítra letěla do Dublinu. 😭 Steff:Co? To ne! Co si tady bez tebe počneme? A na jak dlouho by to bylo? 😱 Natali:Sice jen na tři dny, ale i tak. 😒 Mell:Počkat, počkat. My chceme taky do Dublinu. 🙅 Lis:Ano přesně tak. Přeci by jsi nejela bez nás. 😏 Natali:Jdu to domluvit s bráchou❤️ Vyšla jsem z pokoje a šla hledat Andyho. Nakonec jsem ho našla na zahradě. "Ehm, Andy?" promluvila jsem na něj a čekala. Sama ani nevím na co. "Ano?" usmál se, tak krásně. V tu chvíli mi připomněl tátu. Měl taky takový úsměv. "Jsi hrozně podobný taťkovi." řekla jsem se slzami v očích. Andyho to trošku zarazilo. Vstal z lavičky a šel ke mě. Vtáhl mě do objetí. Už dávno jsem mu vše odpustila. "Copak jsi potřebovala?" zeptal se a dál mě objímal. "Vím, že to teď bude znít jako blbost, ale chtěla bych se zeptat, jestli by s námi mohli jet i holky." řekla jsem mu do hrudi. Jeho reakce mě však překvapila. Zasmál se. Ale ne výsměšně. Bylo to spíš upřímný. "Jasně, že jo ty trdlo. Vlastně jsem ti to chtěl navrhnout, aby jsi tam nemusela být jen s námi." políbil mě do vlasů a odtáhl se. Poděkovala jsem mu. Rozhodla jsem se holky trošku potrápit. Natali:Takže holky. Může jet jen jedna z vás. Takže se dohodněte kdo. 😉 Steff:No jasně, že já. Potřebuju totiž...... Hlídat Nat, aby se jí nic nestalo. 😙 Bylo mi jasné, že chtěla napsat něco o Jackovi. Lis:Steffanice to nemyslíš vážně!😬 Steff:Neříkej mi Steffanice. 😡 Natali:Holky dost! Dělám si srandu. Můžete jet. VŠECHNY. ❤️ ~~~ Ještě chvilku jsem si psala s holkama a pak jsem šla balit. Když jsem to měla hotové, lehla jsem si na postel a hned usnula.
RÁNO Vzbudilo mě bouchání na mé dveře. "Co jeeee? Hoří snad nebo co?" zařvala jsem ospalým hlasem. Do pokoje vtrhly holky a skočily na mě. Krásné probuzení. "Vztavej kočko! Jedeme do Dublinu. Takže se přestaň chovat jako líný prase a začni se chystat." řekla Lis, která na mě seděla obkročmo. "Já ti vyberu něco na sebe a ty se jsi zatím upravit. Vypadáš jako zombie." ozvala se od mé skříně Steff. Šla jsem tedy do koupelny a udělala ranní hygienu. Však to znáte. Když jsem přišla zase do pokoje, holky už tam nebyly. Na mé posteli ležel přichystaný outfit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékla jsem se a vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Ještě jsem se namalovala, vzala sportovní tašku značky Adidas a vydala jsem se dolů. Holky seděly v obýváku a povídaly si s klukama o autech? Jako really? "Sluší ti to kočičko" zavrněl mi do ucha kdo jiný, než Rye. "Radši bych vypadala jako bezdomovec, než aby jsi mi to říkal zrovna ty" štěkla jsem po něm naštvaně a odcházela do kuchyně. "Našla jsi ty slunečnice?" Ten kluk mě snad nenechá být. "Jo" řekla jsem prostě. Šla jsem k ledničce a vytáhla pomerančový džus. Mezitím co jsem nalévala džus do skleničky bylo podezřelé ticho a já doufala, že odešel. Jak já se mýlila. Okolo pasu se mi obmotaly silné paže. "Nebuď pořád tak nevrlá lásko. Teď chodíš s nejkrásnějším a nejchtěnějším klukem na téhle planetě zoufalců, tak se trošku usměj." pošeptal mi do ucha a mě se po těle rozlehla husina. "A hlavně jsi vtipnej BROUČKU." řekla jsem ironicky jeho směrem. Do kuchyně přišel Jack a když nás viděl, zarazil se. "Nerad ruším hrdličky, ale jedem." řekl a zase odešel. Tyhle tři dny budou ještě zajímavý.
