Nesnáším tě!

6. Životní Příběh

Nevěděla jsem, co jim mám říct. Stáli tam okolo mě a čekali. Jen jsem tam tak stála a mlčela. BOŽE JÁ JSEM KRÁVA! Rye se na mě podíval a usmál se. Tak tohle jsem nečekala. Jeho jsem z těch pěti nenáviděla nejvíc hned po Andym. Potřebuju cigarety.
"Andy?" oslovila jsem svého bratra, který tam jen stál a zabíjel mě pohledem.
"Mohla bych se jít prosím projít? Zajdu si do nějakého obchodu a vrátím se. Slibuju." zkusila jsem to, ale on jen zavrtěl hlavou, že ne.
"Jestli někam chceš, tak jedině s jedním z nás. Sama nepůjdeš."
Naštvaně jsem se na něj podívala. To nemyslí vážně!
"Potřebuju si koupit....." v tom jsem se zarazila. Přece mu neřeknu, že kouřím. To by mě zabil.
"Fajn. Brooklyne půjdeš prosím se mnou? Jsi jedinej, kterého nemám chuť zabít hned, jak se na něj podívám."
Jenom kývl na souhlas a já se šla převléct. Andy už mě fakt sere. Vlastně mě serou všichni. Nejsem malý děcko, aby mě furt museli hlídat. Idioti.
Vzala jsem si na sebe černý skinny jeany a crop-top s dlouhým rukávem. Šla jsem dolů a chystala se odejít.
"Kočičko. Měla by jsi počkat na Brooklyna jinak se bráška zblázní." začal se Rye smát.
"Už.Nikdy.Mi.Neříkej.Kočičko!" zavrčela jsem skrz zuby.
"Kočičko a co si to vlastně chceš koupit? Jestli potřebuješ kondomy, tak ti jednu krabičku rád daruju." sladce se na mě usmál. Měla jsem sto chutí po něm skočit a uškrtit ho.
"Od té doby co jsem tě viděl naposledy jsi se vážně změnila. Z ošklivého tlustého káčátka, na sexy kočičku, která stojí za hřích." Hladově si olízl rty a já vybuchla. Skočila jsem po něm a začala ho mlátit. Po pár ranách jsem na mém pasu ucítila něčí ruce a najednou jsem byla ve vzduchu. Jakej idiot mi překazil plán na zabití toho trotla? Vztekle jsem se otočila a uviděla nějakého chlapa. Kdo tohle zase kurva je? V klidu mě položil na zem vedle sebe a usmál se.
"Hele zlatíčko já vím, že je Rye na zabití, ale mi ho vážně potřebujeme." začal se smát, ale mě do smíchu opravdu nebylo.
"Já jsem Blair." natáhl ke mě ruku a já si s ním potřásla.
"Natálie." řekla jsem prostě.
"To ty máš na starosti tyhle neandrtálce? Protože pochybuji, že jsi nějakej jejich frienďák. Jsi oproti ním dost starej." sladce jsem se usmála, nečekala jsem na odpověď a šla pryč. Další blbec. No to mi ještě tak chybělo.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
S Brooklynem jsme došli do nějakého obchodu a já šla hned dovnitř. Brook šel za mnou jako ocásek. Jak si mám asi koupit cigarety, když je pořád za mnou?
"Brooku? Mohl by jsi pro mě něco udělat?" řekla jsem tak mile, až se divím, že nemám z toho cukrovku.
"Jaký?". Nechápavě jsem se na něj podívala a on se zasmál.
"Jaký cigarety chceš koupit?". Wau! Tak to jsem fakt nečekala.
Usmála jsem se a (teď se podržte) objala jsem ho.
Když už jsem měla své cigarety, šli jsme zpátky k domu. Nebo spíš k paláci. Nemohla jsem to vydržet a zapálila jsem si před ním. Jen se uchechtl, ale nijak to nekomentoval.
"Jak jsi věděl, že chci cigarety?" zeptala jsem se po dost dlouhý chvíli ticha.
"Když jsme tě hledali ten večer po celý vaší zahradě, ucítil jsem kouř z cigaret. Šel jsem k tomu stromu a na zemi u něj byly zbytky po cigaretách. Víš, Nat, já nejsem tak blbej jak vypadám." zasmál se a já s ním. Byla jsem mu moc vděčná. Už podruhé.
"Teď mi ale něco řekni." otočil se na mě a já strnula.
"Proč to děláš? Chci říct, proč se řežeš?" . Vypadal zmateně. Fajn. Dlužím mu vysvětlení.
"Když od nás brácha odešel a stal se slavným, začali mě ve škole nenávidět za to, že mám stejné příjmení jako on. Celé ty roky mě šikanovali. Od toho mám taky ty modřiny na břiše. Jsou od kopanců. Když jsem byla fakt na dně vzala jsem si žiletku a chtěla se zabít. Jakmile jsem přejela po mém zápěstí se mi zázračně ulevilo. Ve škole si toho ale všimli a začali mě řezat taky. Že prej jsem na to zvyklá. Mám od nich řezance všude. Hlavně na zádech"vyhnula jsem si v zadu tričko a ukázala mu jizvy. "Když jsem to už nemohla dál snášet šla jsem za jedním z učitelů. Bohužel pro mě byl ten parchant, co mi to dělal, z hodně bohatý rodiny. Jeho otec byl sponzor školy a tak mu vše tolerovali. Babička si všimla, že něco není v pořádku a začala to řešit. Jenže to bylo ještě horší. Začala jsem to schytávat ještě víc. Bála jsem se jít i do obchodu, abych je náhodou nepotkala a nedostala zase. Jednou to dopadlo tak, že jsem měla zlomený čtyři žebra a otřes mozku. Když přijela sanitka, učitel řekl, že jsem zakopla a spadla ze schodů. To je asi všechno."dokončila jsem svůj mega dlouhý příběh a se slzami v očích šla dál.
Zbytek cesty nikdo z nás nic neříkal. Jen jsme šli vedle sebe a mlčeli. Bylo fajn to někomu říct.
Když jsme přišli k domu, Brooklyn mě zastavil.
"Nat, kdyby jsi cokoliv potřebovala a tím myslím fakt cokoliv, můžeš za mnou přijít. A neboj, nikomu nic neřeknu." usmál se na mě a šel dovnitř.