Když mě vzbudilo klepání na dveře bylo půl deváté večer. Neochotně jsem otevřela oči a řekla "dále". Ve dveřích se objevil Rye s tácem, na kterém bylo jídlo. Mňam! Moje pozdní večeře se skládala z těstovinového salátu a sklenice pomerančového džusu. Teda Ryane! Ty jsi se překonal.
"No já snad ještě spím. Jinak si to vysvětlit nedokážu.". Já si prostě musela rejpnout. Rádoby uraženě se na mě podíval, ale koutky mu pobaveně skákaly nahoru.
"No tak když to nechceš, já ti to nutit nebudu." řekl a otočil se k odchodu i s MÝM jídlem.
"Kam si jako myslíš, že jdeš?".
"Sníst si to do obýváku, když ty hlad nemáš." sladce se usmál.
"Ryane. Vrať se s mým jídlem zpátky!" zakřičela jsem na něj snad na celý barák.
Posadil se vedle mě na postel a podal mi talíř a vidličku. Je to výborný. Ale radši nebudu nic říkat. Kdyby to dělal on ještě by se cítil důležitě. Už tak má ego vysoký jako jehle na botách Lady Gagy.
Když jsem dojedla šla jsem si zapálit. Jasně, že jsem to neřekla na rovinu. Prostě jsem řekla, že se jdu podívat na tu obrovskou zahradu. Doma byl jen Rye a tak to bylo těžší, než jsem si myslela. Nejméně deset minut jsem se mu snažila rozmluvit to, že se mnou nemusí chodit, že to zvládnu.
Konečně jsem byla venku a poprvé za celý den jsem si zapálila cigaretu. Byla to úleva. Vždy když jsem si dala cigaretu, měla jsem pocit, že společně s kouřem jde ze mně i to špatné. Stres. Bolest. Deprese. Strach. Bezmoc. Málo kdy jsem se cítila šťastně. A potom co umřela babička je to ještě horší.
Seděla jsem na lavičce a koukala na noční Hollywood. Z ničeho nic se vedle mě objevil Rye. Podívala jsem se na něj a on se mračil. Moc dobře vím o co mu jde. A co? Já kvůli němu kouřit nepřestanu. Naštěstí nic neříkal. Za to mu jsem fakt vděčná.
Po době se to ticho už nedalo vydržet tak jsem promluvila.
"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se s pohledem upřeným na okolí.
"Proč bych neměl být v pohodě?". Nechápal. A to bylo děsně roztomilý.
"No... Ty nikdy nemlčíš." zasmála jsem se a on se na mě vražedně podíval. Chudák. To ode mě bylo hnusný. Nevím co to do mě vjelo, ale položila jsem si hlavu na jeho rameno.
Natálie ty nejsi v pořádku. Měla by jsi si nafackovat.
Rye mi dal ruku kolem zad a přitáhl si mě k sobě. Wau! Strašně krásně voněl.
Do domu jsme šli kolem půlnoci. S jeho mikinou na sobě jsem si šla hned lehnout. Vážně krásně voněl! Nasadila jsem si kapuci a zakutala jsem se pod peřinu. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula hned.
ČTEŠ
Nesnáším tě!
RomanceJmenuji se Natálie, ale většina lidí mi říká Natali nebo Nat. Když mi bylo pět let moji rodiče zemřeli na zranění po autonehodě. Až do teď jsem žila se svou babičkou, ale bohužel má rakovinu a doktoři jí dávají maximálně týden. K mé smůle se stěhuju...
