Jmenuji se Natálie, ale většina lidí mi říká Natali nebo Nat. Když mi bylo pět let moji rodiče zemřeli na zranění po autonehodě. Až do teď jsem žila se svou babičkou, ale bohužel má rakovinu a doktoři jí dávají maximálně týden. K mé smůle se stěhuju...
Pohled Natali Když jsem se ráno probudila, měla jsem pocit, jako kdyby po mě tančilo stádo slonů. Zezdola se ozíval zpěv. KRÁSNEJ ZPĚV! Vyhrabala jsem se z postele a šla za hlasy. V obýváku seděli kluci a zpívali Despacito. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem si sedla vedle futer a poslouchala. Rozeznala jsem hlas svého bráchy a asi Rye. Bylo to dokonalý. Když zkončili, zvedla jsem se a začala tleskat. "Podívejme kdo se nám vzbudil." začali se smát. Tak člověk jim tady tleská a oni takhle? Fajn! "Jak ti je?" přešel ke mně Andy, chytl mě okolo ramen a dal mi pusu do vlasů. "Hrozně." zasténala jsem. Všichni se začali smát jako smyslů zbavení. "Ha-ha-ha" zasmála jsem se ironicky a díky tomu přišla další salva smíchu. Paka! Když jsem se trošku najedla, oznámil nám Andy, že pojedeme do zábavného parku. Vyběhla jsem nahoru a vybrala jsem si oblečení, které si na sebe vezmu. Šla jsem si udělat hygienu a trošku nalíčít. Poté jsem se oblékla. (viz. Obrázek)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
~~~~~~~ Když jsme dojeli na místo, otevřela jsem údivem pusu. Bylo to tam OBROVSKÝ. Kluci se nad mou reakci zasmáli a víc to nekomentovali. Zaplatili jsme vstup a já zahlédla mojí životní lásku. Cukrová vata! Rozběhla jsem se ke stánku jako malé dítě a koupila si obří vatu. Vydala jsem se zpět ke klukům, ale ti hned zaútočili. Tak to ani náhodou. Ať si koupí svojí. Když jsem před nima utíkala, zakopla jsem a letěla jako Superman. Jen tak tak mě zachytili něčí silné ruce a já nespadla. Otočila jsem se a koukala do očí Ryanovi. Nikdy jsem si nevšimla, jak krásné oči má. Sakra! Na co zase myslíš? Zatřepala jsem hlavou, vykroutila se z jeho sevření a utíkala s mou vatou do úkrytu. V klidu jsem si snědla vatu a šla za nima. Jako první jsme šli na X-treme. Sedli jsme si na sedačky a pán, který to má na starost, nás přidělal, aby jsme nevyletěli. Tak jo to byl asi hodně blbej nápad. Chtěla jsem z toho vycouvat, ale bylo pozdě. Tak trošku jsem jim neřekla, že mám strach z velkých výšek. A to hodně velkej strach. Zavřela jsem oči a čekala na mou smrt. Andy si toho všiml a chytil mě za ruku. Z druhé strany udělal Mikey to samý. Tak teď jsem fakt ráda, že je tady mám. Vděčně jsem se na ně usmála a pevně jim ruce chytla. Obří kladivo se začalo pomalu točit a já myslela že je po mě. Když jsme z toho slezli, měla jsem sto chutí políbit pevnou zem pod mýma nohama. Najednou se začali všichni smát. "Proč jsi neřekla, že se bojíš?" zeptal se Jack, když se mohl aspoň trochu nadechnout z toho smíchu. Jen jsem se na něj zamračila, řekla "přesně kvůli tomuhle" a šla dál od nich. Ještě mi udělají ostudu. Když se kluci uklidnili, šli jsme na další atrakce. Bylo to s nima na jednu stranu fajn, když si ze mě zrovna nedělali srandu. Začalo se stmívat, tak jsem se vydali domu. Dnešek byl nejlepší za posledních pár let. Přijeli jsme domu a já v pokoji hned padla na postel. Začala jsem přemýšlet a v tu chvíli mi došlo, že mám zítra narozeniny. Jen doufám, že si to Andy nepamatuje. S úsměvem na tváři ze vzpomínek na dnešek jsem usnula.
