Jmenuji se Natálie, ale většina lidí mi říká Natali nebo Nat. Když mi bylo pět let moji rodiče zemřeli na zranění po autonehodě. Až do teď jsem žila se svou babičkou, ale bohužel má rakovinu a doktoři jí dávají maximálně týden. K mé smůle se stěhuju...
Ráno mě probudilo slunce a klepání na dveře. Snažila jsem se to ignorovat, ale bylo to až moc otravný. Vylezla jsem tedy z postele a otevřela dveře. Stál tam Brooklyn. "Co chceš?" zeptala jsem se až moc nepříjemně, vzhledem k tomu, že mě včera nepráskl. "Andy ti vzkazuje, aby jsi se zabalila a přišla dolů." řekl oproti mě s úsměvem. "Tak laskavě tomu kreténovi řekni, že nikam nejedu. Já jsem doma tady a vy si třeba jeďte na Antarktidu. Jste mi u prdele. Takže se laskavě zase seberte a táhněte." s těmito slovy jsem mu zabouhla dveře před nosem a šla si znovu lehnout. Klepání se ozvalo znovu. "Jdi do prdele." zařvala jsem a ležela dál. Nehodlám tenhle dům opustit a nechat ho napospas plísním a všemu možnému hnusu. Po půl hodině do pokoje vtrhli všichni debilové a vytáhli mě z postele. Když se Andy dotkl mého břicha vyhrkly mi slzy bolestí. Zakřičela jsem a oni mě pustili. Dívali se na mě a já se jen svíjela v bolesti. Někdo mě chytil za zápěstí a dal mi ruce pryč z břicha. Když mi Mikey vyhrnul triko ozvalo se pětkrát KURVA. "Od čeho to máš?" zeptal se Andy a já neodpověděla. "Obleč se. Jedeme tě odhlásit ze školy!" rozkázal a všichni odešli. Počkat! Cože to řekl? Do školy? To ne! Jen ne tam. Nechtěla jsem pokoušet jeho trpělivost, tak jsem se šla obléct. Vzala jsem si roztrhané džíny a mikinu. Přišla jsem dolů, ale nikdo tam nebyl. Kde sakra jsou? Že by se vážně rozhodli odjet a mě nechat žít? "Natálie Fowler nebuď taková naivní kráva!" zanadávala jsem si v duchu a v tu chvíli do kuchyně přišlo pět neandrtálců. Kurva! Nevšímala jsem si jich a udělala jsem si kakao. Když jsme se nasnídali, šla jsem si zabalit všechno co jsem měla. Jediná výhoda byla, že toho nebylo moc. K mému překvapení mi to pomohli odnosit dolů a jeli jsme do školy. Hned jak jsme tam dojeli uviděla jsem ho i s tou jeho partičkou. Ptáte se koho? Thea. Mého drahého šikanátora. Jestli se hned neuklidním, tak sebou seknu. Přede všemi, které nenávidím. Před celou školou a těmi trotly, se kterými od teď budu muset žít. Fuck! Tak jo. Jdeme na to. Vystoupila jsem pomalu z auta a zastavila se, když se na mě všichni otočili. A když říkám všichni, tak mám na mysli i toho krypla. Vedle mě se objevil Brooklyn a usmál se na mě. Vydali jsme se směr ředitelna a já byla ráda, že jdu mezi klukama a není na mě moc vidět. Aspoň jednou k něčemu jsou. Došli jsme k ředitelně a za mnou se ozval Theo. Sakra! Proč jde zrovna tudy. Neotočila jsem se a dál jsem pohledem provrtávala zeď. Když byl skoro u nás konečně se otevřeli dveře a já vděčně vešla dovnitř. Celou dobu jsem tam jen stála a čekala až Andy vyřídí vše pro přestup na jinou školu. Budou na škole v Hollywoodu taky takový, jako je Theo? Mám strach. Už to vidím v živých barvách. Jiná země, jiné město, jiná škola, jiní šikanátoři. Super! Tak zase budu dělat sluhu a boxovací pytel někomu jinému. Jack do mě drcl ramenem a vytrhl mě tak z mého přemýšlení. Naštvaně jsem se na něj koukla, ale on jen kývl hlavou k řediteli. Až teď mi došlo, že na mě mluví. Jen jsem se na něj usmála a čekala jestli to zopakuje. Když se tak nestalo, usoudila jsem, že to nebylo nic důležitého a ani otázka. Už ať jsem odtud pryč. Už jsem se smířila s tím, že se musím stěhovat a tak jsem nekladla odpor. Ale nebojte se chlapečci. Není to napořád. Je to jen pro teď. Dojeli jsme k nám domů, já si vzala věci, kluci zkontrolovali jestli je vše v pohodě a jeli jsme na letiště. Když jsem tam dojeli, nastoupili jsme do jejich soukromého letadla a já se v duchu loučila se svým domovem. Aniž bych si to uvědomila začaly mi téct slzy. Rychle jsem si je otřela a doufala, že si toho ani jeden nevšiml.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
