Jmenuji se Natálie, ale většina lidí mi říká Natali nebo Nat. Když mi bylo pět let moji rodiče zemřeli na zranění po autonehodě. Až do teď jsem žila se svou babičkou, ale bohužel má rakovinu a doktoři jí dávají maximálně týden. K mé smůle se stěhuju...
Ráno jsem se probudila, ale nebyla jsem na gauči. Ležela jsem na posteli. Vstala jsem a šla se napít. Když jsem procházela okolo gauče, všimla jsem si Rye, který klidně oddechoval. Tak proto jsem byla na posteli. Přenesl mě a sám si lehl místo mě. Musím uznat, že to od něj bylo hezký. Protože co si budeme říkat. Ten gauč je šíleně nepohodlnej. Snažila jsem se být potichu, abych ho nevzbudila, ale kopla jsem do stolu. Rye se zavrtěl a otevřel oči. "Dobré ráno princezno. Jak se ti spalo?" zeptal se mě s úsměvem a zívl. "Dobré. Spalo se fajn. Proč jsi mě přenesl?" musela jsem se ho na to zeptat. "Řekla si, že budu spát na gauči. Tak jsem tak udělal. A udělal jsem dobře, protože je šíleně tvrdej a bolí z něj záda." odpovědět a protáhl se. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a šla se napít. Docela se divím, že nezůstal se mnou ležet v posteli. Ne že bych po tom nějak toužila, ale přece jen je to Rye. Nalívala jsem si džus, když se mi okolo pasu obmotaly silné paže. "Hele frajere, že jsem tě včera obejmula neznamená, že na mě budeš hmatat. Takže dej ty pracky pryč a drž si ode mě určitou vzdálenost." řekla jsem a rozpojila jeho ruce na mém břiše. K mému překvapení mě poslechl a když odstoupil někdo zaklepal. Řekli jsem s Ryem nastejno 'dále' a dovnitř vešel Mikey. Hned jsem se usmála a skočila mu do náruče. "Ahoj princezno. Jak ti je?" zeptal se a položil na zem. Když jsem stála vedle něj, dal mi pusu do vlasů. Nad tímto gestem jsem se prostě musela pousmát. "Už dobrý." usmála jsem se na něj. Rye stál kousek stranou a vraždil nás pohledem. "Hej bro, co tam stojíš jak socha?" zasmál se Mikey, když si ho všiml. "Nechtěl jsem rušit vás románek" prskl naštvaně a oddkráčel pryč. Při tom samozřejmě nezapomněl prásknout dveřmi. "Co mu je?" koukl zmateně na mě a já jen pokrčila rameny. Co mu mám jako říct? No víš tak trošku žárlí, že mě můžeš obejmout a on ne? Asi těžko. Mikey odešel k sobě a já se rozhodla konečně vybalit věci, které jsem pořád měla v cestovce. Po chvilce jsem měla vše oblečení ve skříni, takže jsem si hned nějaké vybrala. Outfit jsem si položila na postel a šla si dát rychlou sprchu. Poté jsem se osušila, vyfénovala vlasy, jemně se nalíčila a šla se obléct. Vybrala jsem si:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem byla připravená a spokojená sama se sebou, do pokoje vešel Rye, vzal si nějaké oblečení a zalezl do koupelny. Při tom neřekl ani slovo. Což bylo hodně divný. Rozhodla jsem se to ignorovat a vydala se do pokoje za bráchou. Zaklepala jsem a dveře otevřela. On i Jack ještě spali. Musela jsem se usmát. Byli děsně roztomilý. Potichu jsem zavřela dveře a šla k jejich posteli. Ano, chápete dobře. Měli jednu postel. Zula jsem si boty a opatrně přelezla mezi ně, kde jsem si lehla a zakryla se. Najednou se brácha začal vrtět a po chvilce otevřel oči. Jenom se usmál, vtáhl si mě do objetí a zase oči zavřel. Pomalu, ale jistě jsem usínala, ale najednou se rozrazily dveře a v nich stál Brook. Měl úsměv od ucha k uchu a v očích mu blikaly jiskřičky. "Vstáváme. Dělejte. Nat ty nedělej, že spíš a vylez taky. Nebo vezmu kýbl a poleju vás ledovou vodou." řval snad na celej hotel. "Brooklyne jestli okamžitě nevypadneš, tak tě vykastruju a už nikdy si nezašukáš." zavrčel na něj nasraně Jack a hodil po něm petku, kterou měl vedle postele. Dveře se zase zavřely a já spokojeně ulehla. Asi tady budu spát s klukama i večer. "Andy?" šeptla jsem na svého bratra. "Mmh?" zabručel. "Můžu tady s vámi spát i večer? Rye je zase nějakej nasranej." poprosila jsem napůl spícího Andyho. "Jasně" bylo jediné, co mi odpověděl.
Když jsem se vzbudila podruhé, kluci už byli taky vzhůru. Vylezla jsem z postele obula si boty a rozčesala vlasy. "Dáš si něco k snídani?" zeptal se mě Andy, když jsem si sedla ke stolu. "Jenom kafe. Děkuju" odpověděla jsem a zároveň poděkovala, protože přede mě Andy položil hrníček jakoby věděl, co si dám. BOŽE jak já miluju kafe. Upila jsem tu úžasnou tekutinu a slastně zavřela oči. Po chvilce jsem měla prázdný hrnek. Odnesla jsem ho do dřezu a šla směr náš pokoj. Otevřela jsem dveře, ale zase jsem je rychle zavřela. Na gauči si to zrovna Ryan rozdával s nějakou blonckou. Šla jsem k výtahu, když se najednou otevřely dveře od pokoje a z nich vyběhl Rye. Rychle jsem zmáčkla čudlík s číslem 1 a výtah se zavřel. Nechci s ním mluvit. Rozhledně ne teď. Chtěla jsem se projít. Bez kluků i bez holek. Prostě chci být sama. Vyšla jsem z hotelu a šla. Ani nevím kam. Nic jsem nevnímala. V kapse u kalhot jsem měla cigarety, tak jsem si jednu hned zapálila. Bylo krásně. Začal mi zvonit mobil, tak jsem to vzala, aniž bych se koukla kdo to je. "Ano?" řekla jsem do telefonu. "Natali kde jsi? Chci ti to vysvětlit." byl to Rye. "Ale ty mi nic vysvětlovat nemusíš. Nechodíme spolu a mě je upřímně u prdele s kým chrápeš." zasmála jsem se do mobilu. "A proč jsi teda utekla?" zeptal se s údivem. "Zaprvé viděla jsem něco, co jsem nepotřebovala a zadruhé jsem chtěla být chvilku sama." odpověděla jsem a típla to. Upřímně? Nebylo mi to jedno. Sralo mě to a to kurevsky moc. Ani nevím proč. Nic s ním nemám a ani nechci. Kdo by chtěl být s někým, jako je on? Jenom coury. Do očí se mi nahmaly slzy. Co to se mnou sakra je? Vážně teď brečím kvůli tomu, že se Ryan s někým vyspal? Tohle nejsem já.
Šla jsem pořád dál. Když mi začal zvonit mobil, byla jsem už hodně daleko. "Mmh?" ozvala jsem se do mobilu, když jsem ho zvedla. "Naty?" řekl někdo na druhé straně. "Překvapivě. Kdo je tam?" zeptala jsem se. "Theo." Poté co jsem slyšela jeho jméno, se mi zastavilo srdce. "Co chceš?" řekla tak hnusně, jak to jen šlo. "Naty, já se ti chci za všechno strašně moc omluvit. Nechtěl jsem ti ublížit. Pravda je taková, že tě miluju. Já vím, je ubohý mlátit někoho, koho miluješ. Ale já se bál. Bál jsem se odmítnutí. Bál jsem se toho, že tě bude mít někdo jinej. A teď jsi pryč. Zmizela jsi mi. Natálie Fowler já tě miluju." Když to dořekl, myslela jsem, že se zhroutím. Pravda byla taková, že se mi vždycky líbil. I přesto co mi dělal. Měl v sobě nějaké to kouzlo. "Theo, já..... " chtěla jsem něco říct, ale nenechal mě domluvit. "Ne nic nemusíš říkat. Jen jsem chtěl, aby jsi to věděla, když už jsi nadobro pryč. Dávej na sebe pozor princezno. Ahoj." řekl a položil hovor. Do očí se mi nahrnulo milion slz. Co se to děje? Vážně mi teď Theo vyznal lásku? TEN Theo? Třeba to jen byla sázka. Sedla jsem si na lavičku a složila hlavu do dlaní. Kurva, já jsem v Dublinu a jediné co dělám, tak brečím. Furt jen brečím. Kvůli babičce, kvůli Ryenovi a teď i kvůli Theovi.
Po hodinovém brečení na lavičce jsem se vydala zpátky na hotel. Když jsem tam došla, hned jsem se zarazila v chůzi. Ve dveřích od hotelu stál ON. Theo Raeken. Chtěla jsem se otočit, aby si mě nevšiml, ale bylo pozdě. Otočil se na mě. Koukal hrozně smutně. Co tady vůbec dělá? Měl by být v Beacon Hills a ne v Dublinu. Chtěla jsem odejít, utéct, zmizet. Ale bylo to, jako bych byla uvězněna v jeho očích. Připadám si jako blázen. Vážně tady teď básním o klukovi, který mě šikanoval? Co se to se mnou děje? Sklonila jsem hlavu a pohledem projížděla své boty. Najednou mi zabrněl mobil. Neznáme číslo: Promiň 😔 Hned jsem věděla od koho ta zpráva je. Koukla jsem se na něj a usmála se. Úsměv mi oplatil a pomalými kroky se vydal ke mě. Když stál přímo naproti mě, znovu se usmál. Stáli jsme naproti sobě a nic neříkali. Jen jsme si koukali do očí. Theo se však rozhodl tuhle situaci nějak zachránit. To ticho bylo hrozný. "Naty, odpusť mi to prosím. Já vím, že jsem se choval jako naprostý čůrák. A strašně mě to mrzí." řekl a chtěl pokračovat, ale já ho zastavila..... Polibkem. Nevím co to do mě vjelo. Možná jsem se jen chtěla pomstít Ryanovi, který zrovna stál ve dveřích hotelu. Nebo jsem prostě jen chtěla ochutnat jeho rty. Pomalu jsem se od něj odtáhla a sklonila hlavu k zemi. Theo nic neříkal. Vlastně se ani nepohnul. "Promiň. Já... Nevím proč jsem to udělala." šeptla jsem jeho směrem. Pořád nic neříkal. Jenom mě pohladil po tváři a usmál se. ~~~~~ Teď ležím na pokoji a přemýšlím. Je půl třetí ráno a já nemůžu spát. Zbytek dne se nic moc nedělo. Byli jsme všichni společně(já, holky a kluci) na obědě v jedné z nejlepších restaurací a potom jsme blbli venku. Byl to super den. Mám tyhle lidi ráda. Oči se mi pomalu začali zavírat a já po chvíli usnula.
