Nesnáším tě!

13. 'Nejhorší' Narozeniny

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, tak jsem se rozhodla jít si zaběhat. Vzala jsem si volné oblečení (viz. Obrázek)

Vlasy jsem si svázala do obyčejného culíku, na uši dala sluchátka a vydala jsem se ven. Všude bylo ticho, takže kluci ještě spali. Nevěděla jsem kam poběžím, ale to mi bylo jedno. Cestičkou, která byla kousek od domu, jsem doběhla na lesní plošinku. Uprostřed byla nádherná tůňka. Bylo to tam jako z pohádky. Od teď toto bude mé tajné místo. Sedla jsem si do trávy a začala brečet. Vše to na mě najednou padlo. Smrt rodičů, odchod Andyho, šikana, smrt babičky, stěhování. Bylo toho na mě moc. Nenávidím svůj život a všechny okolo. Seru na nějaké narozeniny. Stejně je to k ničemu. Nemám tady nikoho s kým bych to hrozně ráda oslavila. Nemám tady mamku s taťkou a už ani babičku. Zkončila jsem tady s pěti idiotama. Taky proč ne?
Když jsem to ze sebe vše dostala pomocí slz, vydala jsem se zpátky. Vešla jsem do domu, kde bylo pořád hrozný ticho a šla do kuchyně. Na lednici jsem si všimla vzkazu od Andyho.
Natali,
Museli jsme jet s klukama do studia nahrát písničku. Vrátíme se co nejdříve. Jestli chceš tak si objednej pizzu nebo nějaké jídlo.
Máme tě rádi.
Andy!
Máme tě rádi. To určitě. Hlavně, že si nepamatuje kdy mám narozky. Ne, že by mi to nějak vadilo,akorát by z toho udělal největší drama, ale přece jen to zamrzí. Šla jsem se osprchovat a převléct. Vzala jsem si na sebe kraťásky, ze kterých mi trošku lezl zadek a volné tričko po tátovi. Když jsem si chtěla jít lehnout, domem se rozezněl zvonek. Šla jsem tedy dolů otevřít a kdo tam nestál? Harvey.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se trochu víc naštvaně, než jsem měla v plánu.
"Posílá mě Andy. Chtěl abych tě zkontroloval. Když odcházeli, prý jsi nebyla doma." řekl a sjel mě s úsměvem od hlavy až k patě svýma nádhernýma očima.
"No já jsem si byla zaběhat. Tak už jsi mě zkontroloval, takže se měj". Chtěla jsem mu zavřít před nosem, ale strčil mezi dveře nohu. To mi tak ještě chybělo. Potom co se stalo, jsem ho fakt vidět nepotřebovala.
"Harvey co je? Potřebuješ ještě něco?" zeptala jsem se když jsem zase otevřela dveře. Stál tam a krásně se usmíval.
"Víš moc dobře co je." řekl a přisál se mi na rty. Začala jsem s ním spolupracovat, ale po chvíli jsem se odtáhla a sklopila hlavu k zemi. Tohle je špatně. Minule to byla slabost.
"Harvey to nejde. Měl by jsi jít. Ahoj." tentokrát se mi podařilo i zavřít.
Lehla jsem si na postel a zachvilku jsem už spokojeně spala.
~~~~~~~~~
Pohled Ryana
Přišli jsme domů a Andy mě poslal, abych zkontroloval Natali. Super! Zrovna já mám kontrolovat holku, která je mi u prdele a nehorázně mě sere. Proč ne? Neochotně jsem vyšel schody a šel do jejího pokoje. Ležela na posteli a spokojeně spala. Chtělo by to, něco jí provést. Okk, jde se na to. Došel jsem si do pokoje, pro holící pěnu a do kuchyně pro med. Med jsem nalil do lahvičky, kde ještě před chvílí měla šampon. Ano, vylil jsem jí ho. Vrátil jsem to na místo, kde stál šampon a šel zpátky do pokoje. Na hlavu jsem jí dal holící pěnu a zařval co nejvíc to šlo. Natali vyletěla z postele jak se lekla a rozplácla se na zemi. Už mě od smíchu bolelo břicho, tak jsem se svalil na její postel.
"Hezký účes kočičko" řekl jsem mezi smíchem. Její výraz, když zjistila, že má něco na hlavě, stál za to. Běžela do koupelny s plno nadávkami na mojí maličkost. Teď přijde na řadu druhá část. Čekal jsem na chodbě, abych měl čas utéct. Najednou se z koupelny ozval hrozný řev.
"Ryene. Ty zakomplexovanej hajzle. Co jsi mi to, kurva, dal do šamponu?". Ano, takhle krásně mě oslovovala. Dveře od koupelny se rozvalily, tak jsem se dal na útěk.
~~~~~~~~~~
Pohled Natali
Když se po pokoji rozlehl řev, hrozně jsem se lekla. U postele stál Ryan a tlemil se jako kretén. Ležela jsem na zemi zamotaná do peřiny. Když měl narážku na můj účes, sáhla jsem si na hlavu a okamžitě jsem se zděsila. Na mých vlasech bylo něco nechutně matlavého. Já ho zabiju. Jen co to smyju z hlavy. Vyběhla jsem do koupelny a hned šla do sprchy. Vzala jsem si lahvičku s šamponem a vymáčkla ho do vlasů. Začalo se do děsně lepit a mě došlo, že mě ten debil nachytal.
"Ryane. Ty zakomplexovanej hajzle. Co jsi mi to, kurva, dal do šamponu?" zařvala jsem snad na celej barák a odpovědí mi byl jen smích. Já ho zabiju. Počkat! Ta vůně z mých vlasů mi byla povědomá. MED! Tak to posral. Jen v županu jsem vyběhla z koupelny a hnala jsem se za Ryanem, kterej zrovna vyběhl zpoza dveří. Jakmile se mi dostane do rukou, tak se z něj stane syn smrti. Běželi jsme dolu a on vklouzl do obýváku, kde byli i ostatní. Kašlala jsem na ně a dál běžela na ním. A mám ho! Ze stolu jsem vzala nůžky, které tam měl položené Mikey a blížila jsem se s nima k jeho 'sexy' účesu. Začal ječet jako malá holka. Okolo paží  se mi z obou stran obmotali silné ruce a já jsem ve chvilce byla kus od toho blbečka.
"Co se zase sakra děje? To nemůže být jeden den bez toho, aniž  jste se skoro nezabili?" řekl Andy a při tom se smál, stejně jako ostatní. Jen já jsem tam stála nasraná a uvězněná Brooklynem.
"Natali, zdá se mi to nebo voníš medem?" zeptal se Brook a přičichl si k mé hlavě. To už se ve mě začala vařit krev. Vyškubla jsem se z jeho sevření a šla do pokoje, kde jsem se zamkla. Fakt nádherné narozeniny! Sjela jsem po dveřích na zem a už podruhé za den jsem se rozbrečela. To je jako ta nejhorší noční můra. Ono nestačí, že na moje narozeniny zapomněli, oni mi je musí zhnusit ještě víc. Děkuju kluci. Fakt! Proč mě nemůžou prostě ignorovat? Do mých očích se vhrnula další vlna slz. JÁ UŽ NECHCI ŽÍT! A už vůbec ne tady s nima.
Na dveře někdo zaklepal a já se nehorázně lekla.
"Běžte všichni pryč!" zařvala jsem bezmocně.
"Nat otevři prosím ty dveře." byl to Mikey. Vstala jsem a otevřela. Když vešel dovnitř zavřel za sebou a šel ke mně. Vtáhl si mě do objetí a já se zase rozbrečela. Cítila jsem se hrozně.
"To tě tak vzaly ty vlasy? Nebo co se děje?" promluvil zničehonic Mikey.
"Seru na nějaké zasrané vlasy.". Nic víc jsem ze sebe nedostala. Odtáhla jsem se od něj. V očích jsem mu viděla soucit. Otočila jsem se a šla k posteli, na kterou jsem si sedla. Mikey si sedl vedle mě.
"Tak o co jde, když ne o vlasy?" zeptal se zase.
"Mikey já mám narozeniny. Brácha si na ně ani nevzpomněl a ten kretén mi je ještě víc zhnusil. Co ještě musím vytrpět, abych konečně byla šťastná? Přišla jsem o všechno. O rodiče, babičku i o domov. Kamarády jsem měla naposledy ve školce. Nemám nic a nikoho. Proč je svět takovej? Co jsem provedla tak hroznýho, že mě trestá? Maximálně to, že jsem se narodila." dostala jsem ze sebe se slzami. Super! Vypadala jsem jako ta největší chudinka na světě. Myslela jsem, že dnešek už nemůže být horší, ale to jsem se šeredně mýlila. Do pokoje přišli i ostatní. Dokonce i Ryan, který se radši držel vzadu. Dobře dělá! Andy si klekl přede mě a palcem mi chytl bradu, aby mi mohl zvednout hlavu, abych na něj koukala. Jenže já jsem se mu vyškubla. Vstala jsem a se slzami v očích se zamkla v koupelně.
"Andy ty jsi vážně takovej debil nebo to jen děláš?" zařval Mikey, až jsem se lekla. Nikdy jsem ho neslyšela řvát.
"Co jsem zase udělal?" bránil se můj bratr.
"Co jsi udělal? Já nevím asi nic. Jen jsi tak trošičku zapomněl na narozeniny vlastní sestry, ale to nic není." řekl ironicky Mikey. Asi odešel, protože jsem slyšela bouchnout dveře.
"To nemyslíš vážně, že ne?" zeptal se potichu Brooklyn.
"Ty jsi fakt vůl.". To byl nejspíš Jack.
"Nestůj tady jak idiot a jdi něco vymyslet." řekl Ryan docela naštvaně.
"Kurva neviděl jsem jí šest let. Tak jsem na to zapomněl no." obhajoval se můj bratr.
Vlezla jsem si znovu do sprchy a snažila se z vlasů dostat ten zasranej med. Po půl hodině se mi to konečně povedlo. Šla jsem do pokoje, vzala jsem si oblečení vhodné na diskotéku a šla zpátky do koupelny. Vyfénovala jsem si vlasy, lehce se nalíčila a oblékla se. (viz. Obrázek)

Nehodlala jsem se ptát jestli někam můžu, tak jsem šla zadem.
Konečně jsem byla od domu dostatečně daleko, abych nemusela napůl běžet. Z kabelky jsem si vytáhla cigarety se zapalovačem a zapálila si. Tyhle narozky si udělám podle sebe. A nikdo mi v tom nezabrání. Došlo mi, že kdybych šla do stejného klubu jako minule, našli by mě rychle. Šla jsem tedy jinam. Cestou jsem potkala nějaké lidi, kteří mi přišli povědomí. No jasně. Škola. Jedna menší holka se za mnou rozběhla.
"Ahoj ty jsi Natali, že jo? Já jsem Lisa. Chodíme spolu do školy." vychrlila na mě s úsměvem.
"Ahoj. Jo já vím. Už jsem tě tam viděla. A ano jsem Natali." řekla jsem taky s úsměvem.
"Nechceš jít s námi? Jdeme zrovna na diskotéku. Je to odtud kousek." zeptala se a já byla snad nejšťastnější. Přikývla jsem na souhlas. Aspoň nebudu na narozky sama. Lisa mě chytla za ruku a táhla do hloučku. Byl tam i Brad. Ostatní se mi představili a já si zachvilku stejně jejich jména skoro nepamatovala. Vím, že tam byl Lucas, Liam, Mellisa, Ethan a Steffany. To bylo všechno co jsem si pamatovala a to tam bylo cca patnáct lidi.
Šli jsem tedy do klubu kde byla diskotéka. Hned, jak jsme tam vešli, mě Lisa s Mellisou a Steff táhli na parket. Vypadá to, že mám nové kamarády. Byla jsem za ně ráda. Došli jsme si na bar pro pití. Z jednoho panáka se stalo sedm a my šli zpátky na parket i s ostatními. Tancovali jsme jako magoři. Začal mi zvonit mobil, ale já jsem to hned típla a mobil vypnula. Kašlu na ně. Ať se třeba poserou strachy. Já mám tady teď lidi, který jsem nejspíš dostala k narozeninám. Byli skvělí. Hned mi hrozně přirostli k srdci. S Lisou, Mellisou a Steff jsme se dohodly, že budeme nejlepší kamarádky. Nejlepší narozeninový dárek. Přece jen ty narozeniny nejsou tak hrozný, jak se ze začátku zdálo. Byli jsme už hrozně opilí. Lucas flirtoval s kytkou na baru. Ethan se válel po zemi a hrál si na želvu. No a aby toho nebylo málo, tak Liam tancoval na stole jen v boxerkách. My s holkama jsme spolu tancoval, jako levný děvy. Slušně řečeno. Zeptala jsem se holek kolik je a Mell mi řekla, že jsou čtyři ráno. To ještě máme času habaděj. Začala hrát pomalá a hrozně smutná písnička. S holkama jsme se k sobě namáčkly a pohybovaly jsme se do rytmu se slzami v očích. Za to samozřejmě mohl ten alkohol.
"Holky já vás miluju." zavzlykala Steff a víc se k nám namáčkla. To už jsme se všechny rozbrečely jako malé. Doufám, že tyhle holky jen tak neztratím.
V pět končila diskotéka, takže jsme museli odejít. Ještě se mi nechtělo domu, tak jsem se ostatních zeptala, jestli ještě někam jen tak nepůjdeme. K mé radosti souhlasili.
"Tohle jsou ty nejlepší narozeniny na světě!" zařvala jsem tak nahlas, že mě muselo být slyšet, až na druhé straně zeměkoule.
"Ty máš narozeniny?" zeptal se Brad a já jen s úsměvem na tváři přikývla.
"Natálie Fowler. To jsi nám to nemohla říct, kurva, dřív?" zařvala na mě Mell, jako mamka která kára své dítě. Jen jsem se zasmála a dala jí pusu na tvář.
"Hej a co jako my?" zeptal Et vyčítavým hlasem. Když jsem dala všem pusu na tvář, rozhodli jsme se, že půjdeme na hřiště. Ano, slyšeli jste dobře. Na DĚTSKÉ HŘIŠTĚ. Bylo mi s nima hrozně fajn. Nikdy jsem nikoho takového neměla. Chovali jsme se jako malé děti. Smáli jsme se a mě připadalo, jako by jsme se znali celou věčnost.
Zničehonic se ozvaly policejní houkačky. Kurva! Rozběhli jsme se do všech stran. My jsme s holkama běžely směr samoobsluha, kde jsme se schoval mezi regály. Doufám, že ostatní stihli taky utéct. Po patnácti minutách jsme z obchodu vyšli a šli pomalu domu. Na jedné křižovatce jsme se s brekem rozloučily a ještě si daly telefonní čísla.
Přišla jsem k baráku a hned jsem se zarazila. Vevnitř se svítilo. No a co? Kašlu na to. Nenechám si to zkazit. Vešla jsem dovnitř a zula si boty. Bylo to hodně těžké. Sotva jsem se držela na nohách. Bylo mi hrozně blbě. Ale u srdce mě hřál pocit, že mám kamarády. Dokonce ty nejlepší. Sama pro sebe jsem se usmála.
"Kde jsi kruci byla? Víš kolik je hodin?" vyběhl z obýváku Andy.
Podívala jsem se na hodiny a rozhodla jsem se ho nasrat.
"Je čtvrt na sedm. Už by jsi se měl naučit hodiny bráško" sladce jsem se na něj usmála. Byl v obličeji rudej jako paviání zadek.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi utekla?".
"Proč? No tak jelikož jsem měla narozeniny, na které jsi TY zapoměl, rozhodla jsem se, že si je užiju tak jako tak. A víš co? Byly báječný. Ty ani nevíš, jak jsem se cítila. Vlastní brácha zapomene na moje narozky. Bolelo to. Hodně to bolelo Andy, ale já tě nepotřebuju. Užila jsem si to i bez tebe. A teď jdu spát. Dobrou" řekla jsem a odešla dřív než něco stihl říct. Hned jak jsem dolehla na postel jsem usnula.