Dcera Cizinky 2

Kapitola 17: Hérečka

"Nemám ráda školu." odfrkla si černovlasá dívka, když se dalšího dne ráno oblékala do školní uniformy. Jejím dvěma spolubydlícím dalo velkou práci dostat ji z postele. "My víme, Alice. Říkáš to už šest let." odmávla její poznámku brunetka, zatímco si vlasy stahovala do culíku. Zkontrolovala se v zrcadle, popadla svou školní tašku a vyšla ze dveří. Nechtěla hned první ráno poslouchat stížnosti své kamarádky a právě proto se vydala do Společenské místnosti, kde narazila na syna nejlepších přátel svých rodičů.

Tmavé vlasy trčeli chlapci do všech stran. Jemu to očividně nijak zvlášť nevadilo. Pokus o jejich úpravu vzdal už dávno. "Mohli bychom tam zajít tak ve dvanáct." "Možná kolem jedný. Co říkáš, Freddie?" "Rozhodně." přikývl zrzavý chlapec a pohledem žádal tmavovláska o souhlas. Harry ovšem pouze pokrčil rameny. "Je mi to jedno." vydechl. "Je ti... Je..." zadrhnul se druhý zrzek, rukou se držíce za srdce. "Sly-Slyšel si ho, Freddie?" otázal se šokovaně svého dvojčete. Jeho bratr vážně pokýval hlavou. "Bohužel, Georgi. Obávám se, že náš drahý Harry přichází o rozum." povzdychl si. "Mám jiný starosti, kluci." bránil se chlapec, ale nebylo mu to moc platné. "Jiný... Jiný starosti?" skoro až hystericky vypískl George. "Jak jako jiné starosti?" podivil se druhý zrzek. "Co je důležitějšího, než zahajovací párty?" "Nic!" vyjekl George, znovu se chytil za srdce a zaklonil se v předstírání nevolnosti. Jeho dvojče jej pohotově zachytilo. "Rozumíš tomu, Freddie? Prý důležitější..." Drobná brunetka je s úšklebkem na tváři pozorovala. Hérečka. Proběhlo jí hlavou, když kolem nich procházela. Chlapci byli tolik zabraní do obhajoby zahajovací párty, že si dívky ani nevšimli.

Z původního plánu počkat na své kamarádky ve společenské místnosti Nebelvíru upustila. Jakmile se obraz Buclaté dámy odklopil a ona se ocitla na chodbě, zamířila na snídani. Ucítila totiž příležitost, že by mohla jednou jíst v klidu. Když totiž snídala s Alice, Angelinou a dvojčaty, většinu času strávila smíchem a ne jídlem. Nechtěla první školní den prožít s kručícím žaludkem.

Před Velkou síní narazila na skupinku prváků. Většina tváří jí byla neznámá. Jednu by však poznala kdekoli. "Ahoj." usmála se na děvčátko s ohnivými vlasy. To jí úsměv okamžitě oplatilo. "Ahoj, Hope!" pozdravila slušně a svou starší kamarádku objala. "Kde máš zbytek?" "Holky jsou ještě v pokoji. Pokud ovšem myslíš svého staršího bratra, tak ten se hádá s dvojčaty." Děvče vážně přikývlo. "Zlobí se?" zeptalo se, když se její spolužáci rozešli usadit ke stolu a ona tak před Velkou síní zůstala pouze se studentkou šestého ročníku. "Ale vůbec ne, Heather. Jen má o tebe strach." Heather svraštila obočí. "Nejsem malé dítě." "Já vím. A Harry to ví taky. Je to ale tvůj starší brácha. Prostě má jen obavy." vysvětlila jemně a zrzku pohladila po tváři. Sjela pohledem na její pečlivě uvázanou kravatu a vzala jí mezi prsty. "Musím uznat, že ti sluší." Heather se pokojeně usmála. "Modrá bude očividně tvoje barva." mrkla na ni Hope a bez jediného dalšího slova zamířila ke stolu své koleje.

_______________________________________

Tak, to bychom měli! 😂 Zkusím dneska vydat ještě jednu kapitolu, ale pochybuji, že se mi to povede. Práce nepočká 😏

Užívejte volna (pokud ho máte) 😁

💋🤗💖