Dcera Cizinky 2

Kapitola 71: Nebelvírští páťáci

S koncem února se začalo výrazně oteplovat. Jaro přicházelo dříve, než bylo obvyklé, čímž většina studentů nepohrdla. Drobná brunetka se tak po delší době procházela po Prasinkách v sukni, silonkách, pruhovaném topu a džínové bundičce. "Myslíte, že tohle počasí už vydrží?" zeptala se Katie, jíž se náhlá změna také zamlouvala. "Doufám. Čepici a zimní bundu nechci zase aspoň deset měsíců vidět." odfrkla si Angelina, což její kamarádky pobavilo. Vracely se akorát z Prasinek zpátky do hradu. Šly poměrně rychle, protože nejstarší z nich ještě hodlala dokončit před večeří esej na Obranu proti černé magii. Nebylo tedy divu, že dohnaly skupinku chlapců, která z Prasinek vyšla chvíli před nimi.

Chlapci si zrovna o něčem povídali, když první z nich zachytil blížící se dívky. Loktem šťouchnul do svého kamaráda s piskovými vlasy, jež se okamžitě zářivě usmál na nejmenší z Nebelvírek. "Ahoj, Hope." pozdravil ji. "Ahoj." odvětila brunetka mile. "Kde máte Hermionu?" obrátila se okamžitě na jehož dva spolužáky, jež nebyla zvyklá vídat bez čarodějky s nespoutanými vlasy. "NKÚ." odpověděl prostě Harry. Hope chápavě přikývla. To bylo Hermioně podobné. Nečekala ovšem, že by si nechala ujít i návštěvu Prasinek. Zbývalo doufat, že si hnědovláska mezi učením udělala pauzu na jídlo a pití. "Kdy máte příští trénink?" zeptal se Dean kapitánky Nebelvírského týmu. "Ve středu odpoledne. Musíme se připravit na Zmijozel." Angelina zněla vážně. "Alespoň, že to budu sledovat z tribuny." vydechla ulévně Hope. "Už nebudeš hrát?" podivil se Seamus. Brunetka zavrtěla hlavou. "Je načase, aby se dvojčata zase dala do kupy." "To odloučení jim nesvědčilo." přitakal Ron. "Míň toho provedli." uznala Angelina. "A to je dobře, ne?" ušklíbla se Katie. "Ani ne." Skupinka Nebelvírů nechápavě pohlédla na jasnovidku, jež pouze pokrčila rameny. "No co, už jsme na ty jejich vtípky zvyklý. My i profesoři. Tak proč něco měnit?" "Co se s tebou stalo?" nechápala Alice. Hope se střetla s pohledem Angeliny a hned jí bylo jasné, že zatímco Alice tápe, ona má jasno.

Myšlenky brunetky začaly být zmatené, což se jí ani trochu nelíbilo. Obrnila svou mysl proti vidině, což se ukázalo jako obrovská chyba. Ostrá bolest v podbřišku zastihla dívku nepřipravenou. Pravou rukou se chytila za bolavé břicho, zatímco druhá vystřelila k levému spánku, v němž se objevila štiplavá bolest. Vše se prolínalo až nakonec nebyla jediná část těla, jež by dívce nezpůsobovala palčivé utrpení. "Hope?" oslovila dívku Katie a položila jí ruku na rameno. "To nic. Jen se mi udělalo zle." pokusila se pousmát, ale vyšel z toho jen jakýsi škleb. "Nemám tě doprovodit na ošetřovnu?" strachoval se Seamus, což dívku potěšilo. "To není nutné. Jen si potřebuju lehnout." "To bude asi z těch nervů. Na pondělí máme šíleně dlouhou esej a Hope musí mít vždycky všechno perfektní, tak trochu stresuje." přispěchala ji Alice na pomoc. Brunetka jí za to byla vděčná. Za ty roky, co se znaly, dokázaly její kamarádky poznat, kdy se jedná pouze o vidinu a kdy je to doopravdy zlé. Ačkoli se jim nelíbilo, když jejich přítelkyně trpěla, věděly, že žádná Léčitelka jí nemůže pomoci. Když se dívce začalo zatmívat před očima, neudržela tiché zaúpění. "Katie..." vydechla jméno kamarádky, jež jí stále držela za rameno těsně předtím, než se jí podlomila kolena a ona se zhroutila na prašnou cestu.

_______________________________________

Tak se hlásím s další kapitolou! Dneska vyjde ještě minimální jedna 😉

💋🤗💖