Dcera Cizinky 2

Kapitola 98: Milá nemilá zpráva

Oříškové oči bedlivě sledovaly kocourka, jež se pohyboval nebezpečně blízko plotu. "Přísahám, že jestli zdrhneš, tak nedostaneš večeři." upozornila jej dívka, jako kdyby jí ona koule chlupů mohla rozumět. Fix nespokojeně zamňoukal a se staženým ocasem se přiloudal k Hope. "Hodný kocourek." pochválila jej dívka se smíchem. Počkala, až jí skočí do klína a pohodlně se rozvalí. Poté vzala do ruky obálku, jež ležela na stole vedle ní. Otevřela ji a rozložila pergamen, jež se v ní ukrýval.

Drahá Hope,

Doufám, že s námi oslavíte začátek prázdnin, tak jak jsme se na tom před pár týdny dohodly

Brunetka se tvrdě kousla do rtu. Na tuhle maličkost tak trochu zapomněla.

V sobotu pořádáme menší oslavu, jež bude spojena s návratem Billa. Samozřejmě také s oslavíme to, že dvojčata dokončila školu, v což už jsem pomalu přestávala doufat.

Těšila jsem se, až budu mít zase všechny své děti pohromadě a přesto, že Charlie prozatím nedorazil, toho začínám mít plné zuby... Bill má pro vás obrovskou novinku, z které budete, doufejme, více nadšeni než já s Ginny.

Povytažené obočí naznačovalo, že drobná dívka neměla nejmenší tušení, co měla tímto zrzavá žena na mysli.

Samozřejmě se k nám na oslavě připojí i Potterovi. Měl by dokonce dorazit i Sirius, pokud bude té lásky, a alespoň na jeden den si vezme volno v práci.

Doufám, že přijedete všichni tři! Těšíme se na vás!

S láskou,
Molly.

Pergamen složila a položila spolu s obálkou na stůl. Vydechla přebytečný vzduch z plic a pohlédla na oblohu. Slunce ji oslňovalo, šířilo kolem sebe naději. Do novin toho dne raději ani nenahlédla. Nechtěla číst o dalších tragédiích. Těch už bylo víc než dost. "Hope! Telefon!" křikla na dívku z domu její mamka. "Už jdu," odpověděla, vzala kocourka do náručí, popadla dopis od Molly a vešla dovnitř. Fixe položila na zem a zavřela dveře vedoucí na zahradu. Přešla ke své matce a převzala si od ní sluchátko. "Prosím?" "Hope! Moc mě to mrzí! Vážně jsme chtěla přijít, ale nebudu moc. Představ si, že se mě pozvali na ten konkurz! Akorát odjíždím zítra, takže..." Hope zděšeně valila oči. "Angie, zpomal." požádala svou kamarádku. "Můžeš mi to zopakovat. A pomalu, prosím." "Víš, jak jsem ti říkala, že Oliverův tým hledá Střelce? Tak jedu na konkurz!" ozval se ze sluchátka dívčin nadšený hlas. "To ti moc přeju." usmála se Hope. "Problém je v tom, že odjíždím už zítra." "A kdy se vrátíš?" zajímala se jasnovidka. "Za dva týdny..." odpověděla opatrně. "To není žádný problém, Angelino. Prostě se sejdeme později." ukliňovala ji Hope. "Pokud mě vezmou, tak se domů vrátím první týden v září, což znamená..." "Že se mineme." pochopila brunetka. Rukou si prohrábla vlasy. "Angie, pokud tě vezmou, nikdo nebude šťastnější než my." ujistila ji pohotově. "Už si volala holkám?" "Ne. Prvně jsem to chtěla říct tobě. Vážně mě to mrzí, Hope. Pohřešovaní Siriuse, tvojí mamky, to s Fredem..." Hope píchlo u srdce. Ať chtěla nebo ne, ani zdaleka to ještě nebylo za ní. "Měla bych tu být pro tebe." "A jsi. Budeme si psát. Navíc se nemáš čeho bát. Já jsem v pořádku." Angelina se uchechtla. "Nevadí, že lzeš mně. Jen prosím nelži sobě. Mám tě ráda, Hope." "Já tebe taky." odpověděla dívka. Položila sluchátku a smutně se usmála. Byla ráda, že má její kamarádka nakročeno ke splnění svého snu. Co se jí ale nelíbilo bylo to, že měla pravdu. Nebyla v pořádku. Což byl přesně ten důvod, proč se hodlala z oslavy v Doupěti vymluvit.

_______________________________________

Nejtěžší na všech těch kapitolách, je vymýšlení těch názvů... 😅 (Alespoň teda pro mě)

💋🤗💖