Dcera Cizinky 2

Kapitola 64: Čaj na dobrou noc

Chlad se šířil. Postava zahalená v tmavé kápi procházela loukou, jež vypadala prázdná. Kousek od ní však ležel muž, jež na ní hleděl s odporem. Štíhlé ruce se zvedly, bledé prsty uchopily kápi a lehce za ní trhly. Černovlásek tak mohl pohlédnout do tváře, jež v něm obvykle vzbuzovala klid. Nyní tomu tak nebylo. "Ale copak?" zaptala se žena s ďábelským úsměvem. "Nelíbím se ti?" zašklebila se. "Tohle s člověkem udělají roky v Azkabanu." Přes louku se prohnal studený vítr. Muž se pod jeho náporem otřásl. "Ale... Snad by ses mě nebál." sehla se k němu bruneta a z tváře mu otřela trochu krve. "Tebe?" zašklebil se muž. "Nikdy." Ve tváři ženy byla jasně patrná zlost. "Však ono to přijde." usmála se ledově a namířila na něj hůlkou. Černovlásek v ruce pevně stiskl tu svou a přemístil. K jeho smůle ne dost rychle. Ženino zákeřné kouzlo jej stačilo zasáhnout do prsou. Louku ozářilo světlo. Jakmile ustoupilo, bruneta rozzuřeně zaječela. Muž byl pryč.

Slané slzy stékaly po tváři dívky, jež se právě probudila z noční můry. V tuhle chvíli obvykle všechno zlé skončilo, tentokrát ale ne. Dívka zalapala po dechu, když ucítila blížící se vidinu. Byla příliš slabá na to, aby se jí bránila. Příliš vyčerpaná na to, aby zvládla bolest, jež by se dostavila, kdyby vidinu zablokovala. A tak ji nechala plynout.

Sledovala, ženu s vlasy staženými v culíku, jež byly potřísněné krví. Pramínek rudé tekutiny jí stékal po bledé kůži až ke konci spodní čelisti, odkud dopadal na černou koženou bundu. Kapek krve bylo na oblečení mladé ženy nespočet. Ne všechny však patřily brunetce, jež ve své ruce křečovitě svírala dřevěný proutek, z jehož špičky vycházelo slabé světlo. Žena ani jedinkrát nepohlédla za sebe. Přesto, že věděla, že se v lese nenachází sama, nebála se napadení. Ještě aby ano.

Pokud bylo její cítění správné, nacházeli se zde ještě dva muži. Žena ve své mysli jasně viděla jejich tváře. Šlo o muže, jež znala dlouhá léta. Byli to jedni z jejích nejbližších přátel. Hluboko uvnitř své mysli cítila, jak jednomu z nich postupně ubývají síly. Musela jej zachránit. Nemohla o něj přijít. Nemohla přijít už o nikoho. Avšak čas neúprosně utíkal a nehodlal zpomalit. Přivřela oči a ve své mysli se na své dva kamarády plně soustředila. Ucítila nepříjemný tlak v hrudi. Tlak, jež symbolizoval otevřenou ránu, donutil brunetku zastavit a zalapat po dechu. "Jamesi." zašeptala sotva slyšitelně, načež se rozběhla, jak nejrychleji mohla k místu, kde tušila, že by tmavovlasého muže mohla najít.

Nyní už to ovšem nebyl jen jeden z nich, z koho unikal život. Hnědovlasá žena cítila, že se blíží konec. Umírali. Oba dva. Cítila jejich přítomnost v lese. Byli až příliš daleko od sebe. Neexistoval způsob, jak by se k nim oboum mohla dostat v čas. Na tomto místě byla jednou v životě. Neznala jej dost dobře na to, aby se přemístila k jednomu z nich a hned na to k druhému. Na záchranu obou už neměla čas. To byl také ten důvod, proč na okamžik zastavila. Musela si vybrat. Musela rozhodnout o tom, kdo bude žít a kdo zemře.

Tohle Hope znala. I tohle bylo součástí nočních můr, jež narušovaly její spánek. Jednou rukou si překryla ústa, aby zadržela vzlyk a pomalu se postavila na rozklepané nohy. Přes pyžamo si natáhla župan a co nejtišeji opustila pokoj. Po schodech, jež místy vrzaly, sešla až do přízemí, kde narazila na zrzavého chlapce. "Stalo se něco?" zeptal se, když si všimnul jejích oteklých, uslzených očí. "Zlý sen." odpověděla dívka unaveně. Zrzek přikývl. Natáhl k ní ruku, jíž dívka bez zaváhání přijala. Nechala se jím zavést do kuchyně, kde se natáhla po konvici, aby dala vařit vodu na čaj. "Tak to ne." s tím ji chlapec chytnul za pas a vysadil na kuchyňskou linku. "Já to udělám." usmál se na ní a mávnul hůlkou, nad čímž brunetka protočila očima. Občas zatoužila být už taky dospělá. "Proč nespíš, Georgi?" zeptala se, když chlapec z jedné poličky vyndal velký hrnek. Na to chlapec pouze pokrčil rameny. "A proč nejsi v pyžamu?" V jeho očích se zablýskly neposedné jiskřičky. "Nejsi nějaká zvědavá?" ušklíbl se. "Neodpověděl si." Chlapec se smíchem zavrtěl hlavou. "Něco jsme s Fredem dodělávali." odpověděl vyhýbavě. "Tuším, že tohle mi bude muset stačit." Zrzek zalil sáček čaje horkou vodou a chytnul Hope za ruku, aby jí pomohl dolů z linky. Společně pak přešli do obýváku, kde se chlapec usadil na pohovku a dívku si stáhnul k sobě. Jednou rukou ji objal kolem ramen, zatímco v druhé stále svíral šálek čaje, jež nyní předal dívce. "Jednou ti to všechno povím." slíbil a políbil ji na čelo. Hope přikývla, načež usrkla z hrnku, nohy položila na pohovku a hlavou se opřela o chlapcovo rameno. Únava ji lákala do říše snů. Víčka jí těžkla a pomalu klesala. Předtím, než se nechala pohltit světem fantize, cítila, jak jí hrnek vyklouzl z ruky. Žádná rána ovšem nezazněla, díky pohotovosti jejího společníka, jež hrnek zachytil těsně předtím, než se stihnul roztříštit o podlahu.

_______________________________________

Dáme dneska ještě jednu? 🤔😁

💋🤗💖