Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka, Cizinka 2 a Dcera Cizinky (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Dcera Cizinky a Poberty, Hope Lupinová, tráví prázdniny v Doupěti. Ke svému překvapení se sbližuje s dvojic...
Každé vítězství se musí řádně oslavit. Proto se nyní drobná brunetka pohybovala do rytmu. S úsměvem na rtech hleděla na Katie, jež tančila po jejím boku. Široké rukávy bílé halenky se vlnily ze strany na stranu. Sukně dívce sáhla do půlky stehen. Hope ji nikdy neviděla tak uvolněnou, jako byla nyní. Možná to bylo tím množstvím alkoholu, co toho večera vypila. A nebyla sama. Brunetka toho v sobě měla mnohem víc, než na co byla zvyklá. Bylo jí jasné, že to přehnala a ráno toho bude litovat. V tuhle chvíli jí to však bylo ukradené. V onu chvíli jí bylo ukradené absolutně vše. Chtěla se jen bavit. A taky že se bavila.
To ovšem skončilo ve chvíli, kdy si všimla černovlásky z nižšího ročníku, jež se opírala rukou o zeď těsně vedle hlavy zrzavého chlapce. Hope pocítila žárlivost. Tohle se jí ani trochu nelíbilo. Nikdy nebyla sobecká, ale tohle bylo prostě moc. O něj se dělit nehodlala. Přesně z toho důvodu zamířila klopýtavou chůzí k dvojici Nebelvíru. "Co se takhle vypařit?" navrhla akorát dívka a se zaculením se kousnula do rtu. Chlapec se uchechtnul. "Promiň, ale nejsi můj typ." mrknul na ní. "Jaký je tvůj typ?" nenechala se dívka odbýt. "Rozhodně menší než ty. Hnědé vlasy a taky oči. Hodně světlá pleť a odpověď téměř na všechny otázky, které člověk dokáže vymyslet." odpověděl, s pohledem upřeným za ní, kde stála jeho vyvolená. "Přesněji jsem jeho typ já." ozvala se až příliš sebevědomě Hope, což ji samotnou překvapilo. "Přesně tak." přisvědčil zrzel, odstrčil dívčinu ruku, jež mu bránila v odchodu a přešel k brunetce, jíž sotva unesly nohy. "Tys tomu dala." vzal ji za bradu, aby jí mohl pohlédnout do očí. Na to Hope pouze pokročila rameny a kousla se do rtu. Chlapci nemohlo uniknout, jak moc roztomilá v tu chvíli je. Přesto, že černovláska před chvílí udělala to samé, působilo to na něj úplně jinak. Hope v sobě měla cosi, co onomu gestu dodával na výjimečnosti.
Hleděl do jejích oříškových očí, stejně jako ona hleděla do těch jeho. Naklonil se k ní zrovna ve chvíli, kdy ji zradila kolena. Se smíchem jí zachytil a přes její protesty si ji přehodil přes rameno. Několikrát jej praštila do zad. S Nebelvírem to však nepohlo. Mířil s ní ven ze společenské místnosti, což se dívce nelíbilo. Zahlédla totiž Alice, jež na sobě měla kraťasy a šedé tílko, z pod nějž vykukovala bílá, krajková podprsenka. Chtěla jít za ní. Možná to byla poslední párty roku. Měla být s ní, Katie a Angelinou. Společně tančit, opít se a nakonec ulehnout do postele a další den společně fňukat, jak moc je bolí hlavička.
Zrzek měl však očividně svůj plán. Jakmile se ocitli na chodbě, plácnul jí po zadečku, aby si získal její pozornost. "Kam to bude, princezničko?" zeptal se jí. "Princezno?" odfrkla si dívka pohrdavě. "Když už, tak královna!" bylo s podivem, že se jí nijak zvlášť nepletl jazyk. "Tak to promiňte, vaše výsosti." zacukroval mladík. "Kam teda chceš?" "Na Astronomickou věž, prosím." zaškremrala přesto, že to nebylo nutné. Zrzek by jí splnil každé její přání. To už nějakou dobu věděla.
Alice:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Katie:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
_______________________________________
Nejsem si jistá, jestli zítra stihnu vydat kapitolu, ale snad ano... 🙄😶
