Dcera Cizinky 2

Kapitola 33: Žádost o pomoc

"Pane Godwine." promluvil na tmavovlasého může profesor Brumbál. "Dlouho jsem o vás neslyšel." Muž jej však nevnímal. Jeho jasně zelené oči si prohlížely drobnou brunetku, do níž před malým okamžikem strčil. "Eleanor." vydechl. "N-Ne..." vykoktala Hope. "Já nejsem..." "Já vím moc dobře, kdo jsi." ujistila ji tmavovlásek. "Jsi neskutečně podobná své matce. Až na jeden malý detail." Nebelvírka si mimoděk přejela po pravém koutku úst. Neznámý přikývl. "Godwine, co tu chceš?" zeptal se poněkud nevrle dívčin otec. "Jsem tu na rozkaz Moodyho, Lupine." oznámil. "Stala se strašná věc, profesore." jeho oči se nyní upíraly na Brumbála. "Který vězeň zemřel?" zeptal se ředitel Bradavic. "Vězeň?" podivila.se nejmladší osoba v místnosti. "Alexander má na starost Azkaban a jeho obyvatele. Je jeden z Bystrozorů, jež zajišťují jejich přepravu k soudům." objasnila jí Lily. "Kdyby nějaký zemřel, tak tu nejsem." odmávl otázku profesora. "Stalo se něco mnohem horšího." "O co jde?" naléhala žena s vlasy barvy ohně. Tmavovlásek si povzdychl. Bylo na něm znát, jak nerad by jim onu zlou zprávu sdělil. A tak se Hope zhluboka nadechla. "Z Azkabanu uteklo několik vězňů." Přítomní vyvalili oči. "Jakých vězňů, Hope?" Dívka se tvrdě kousla do rtu. Musela se obrnit, než byla schopna svému otci odpovědět. "Smrtijedů."

V ředitelně zavládlo ticho, jež přerušil až Alexander. "To není to nejhorší. Jendou z nich je Brownová." Při vyslovení onoho jména Lily vyjekla, načež si ústa překryla rukou. Profesor Obrany proti černé magii zrudnul vzteky. "Nechali jste utéct ženskou, která málem zabila mou ženu?!" rozkřikl se. "Remusi, je tu Hope." upozornila svého dobrého přítele zrzavá žena. "Já o tom vím. Viděla jsem to." Alexander se na dívku lítostivě podíval. Tolik mu připomínala Eleanor. Zdála se stejně paličatá. Na rozdíl od své matky zatím ale nezažila hrůzy, jež jí po nocích nenechaly spát. Netušil však, že je nemusela zažít. Ve snech ji mohly strašit i tak. "Mamku ale nezabila." "Zabila ale někoho jiného." vyřkla s obtížemi její kmotra. "Roxanne. Tu, po které mám druhé jméno. Já vím." "Je něco, co nevíš?" povzdychl si Remus. Čas od času zapomínal, že je jeho dcera jasnovidka. Tahle dívka mohla dostat odpověď téměř na jakoukoli otázku. Stačilo se jen správně zeptat. Na co ovšem zapomenout nemohl bylo to, do jak těžké situace ji to dostávalo.

Přesto se to, co Eleanor roky nazývala jako prokletí, dalo považovat za dar. Dar, jež se Bystrozoři rozhodli využít. "Ne." zamítl rázně Remus. "Ale Lupine..." "Rekl jsem ne, Godwine! Moje žena a nejlepší přátelé se pohřešují, Bystrozoři nejsou schopní je najít a ty mi teď chceš vzít ještě dceru?" vyjel na tmavovláska. Hope však přišlo, že se za vztekem skrývá víc. Nebylo to poprvé, co ji napadlo, jestli kdysi v životě její matka nebyl i nějaký jiný muž. Že Remus nebyl tím jediným, koho její matka milovala.

Ještě chvíli naslouchala hádce, jež se v ředitelně strhla. Nebyla sama. Profesor Brumbál se zdál ztracený ve svých myšlenkách. "Dost!" umlčela přítomné Lily. "Možná jsi proti tomu, aby se do toho Hope zapojila, ale rozhodnout by měla ona sama." "Lily..." "Tati, prosím." ozvala se konečně brunetka. "Chci jim pomoc." V očích vlkodlaka se mihly obavy. Měl dojem, že jeho dcera nemá ani to nejmenší tušení, do čeho se právě uvrtala.