Po jídle nastalo celekem ticho. "Tae?" Muž sedící naproti mě jen souhlasně zamručel. "Proč nikoho nemáš?" Zahleděl jsem se mu do očí. "Víš jsem moc ošklivý na to, aby jsem se někomu líbil." Řekl smutně. "Nelži a řekni pravdu." Uchechtl jsem se. "Vždyť jsem ti řekl pravdu... Jsi rozkošný, když se usmíváš Yoongi." Hej to jak odběhl od tématu.. "Nejsem.." Rukou jsem si zakryl červené tváře. "Proč se tě nemohu dotknout Yoongi?" Zarazil jsem se. "No víš.. To je moc, moc osobní a dlouhá historie, ale dá se říct, že něco v mé minulosti mi způsobilo něco jako aspergrův syndorom.". Nechtěl jsem mu to říkat, protože vím jak těžko se z toho dostávám. "Aha to jsem nevěděl.. Omlouvám se.. Nejraději bych tě pohladil, ale nechci skončit pobodaný." Zasmál se. Takže odlehčil tuto napjatou situaci. "Nechtěl by jsi se třeba podívat na nějaký film?" Usmál se. "Né už bych měl jít domů." Zakroutil jsem hlavou v záporu. "Dobře, ale doprovodím tě. Nechci, aby se ti něco stalo." Vzal si do ruky mikinu a šel se mnou ke dveřím. "Jsi hodný, ale nemusíš se mnou chodit co by se mi mohlo stát?" Řekl jsem a vzal si do ruky tašku. "Co já vím.. Někdo na ulici by mohl dostat na takovou sladkou tvářičku chuť a nebo na ten tvůj macbook." Usmál se a šli jsme před jeho dům. Já se jen červenal a koukal do země. Pak se do mě, ale dala zima a já se začal klepat, jako ratlík. "Yoongi děje se něco?" Zastavil se Tae. "Jen je mi zima." Usmál jsem se.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
