Dnes mi umřel můj poručník. Byl to dobrý poručník nechal mě dělat si co chci, ale nebrečím. Nechci dávat najevo žádné city. Naposledy jsem brečel, když mi bylo 11. Dnes se mám sejít s novým. Když jsem se zaobíral kvantovou fyzikou, zazvonil zvonek. Zamkl jsem svou místnost s počítači a otevřel oba dva zámky. "Dobrý den co chcete?" Zeptal jsem se a zkoumavě jsem si ho prohlížel. "Jsem tvůj nový poručík. Jmenuji si Kim Namjoon." Už od pohledu mi byl nepříjemný. "Mé telefoní číslo určitě máte."Řekl jsem, rychle zavřel a zamknul. Odemkl jsem si svou černou místnost a zamkl se. Rozsvítil jsem všechny čtyři monitory a začal si o tom chlapovi něco zjišťovat. Po hodinovém pátrání vím, že mu je 27 let, má manželku, dvě dcery, kde přesně bydlí, kdy a kde se narodil, že se přestěhoval do Japonska a pak zase zpátky, jména jeho kamarádů a všechny jeho míry. Objednal jsem si jídlo od klasické restaurace, ve které si jídlo objednávám téměř každý den. Nemám rád lidi, takže si raději připlatím než, abych musel mezi ně. Po 20 minutách zazvonil zvonek opatrně jsem otevřel dveře. "Ahoj Yoongi." Pozdravil mě poslíček Hobi. Prachy jsem mu nechal na stolku vedle mě a on mi tam dal jídlo. Všechno proběhlo bez jakýchkoli doteků. Takže to proběhlo víc než dobře.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
