4.

1.3K 144 17
                                    

Ráno jsem vstal velmi brzo. Musel jsem se pořádně připravit. Jelikož fakt nemám rád ani v nejmenším lidi a Namjoon mi přijde opravdu velmi zvláštní. Do své tašky jsem si pro jistotu nainstaloval kameru. Kdyby chtěl něco udělat, tak ať to mám natočené. Ke kameře pro jistotu powerbanku. Mobil do kapsy a druhý do tašky. Na sebe jsem si zval košili, džíny, čepici, roušku a do uší sluchátka. Vše bylo černé barvy. Do ruky tašku a mohl jsem jít. Zabezpečil jsem si svůj byt a vyrazil.

Namjoon ode mě nebydlel zas tak daleko

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Namjoon ode mě nebydlel zas tak daleko. Takže cesta mi trvala 15 minut. Zazvonil jsem u velkého rodinného domu. Otevřel mi Namjoon. "Dobrý den." Pozdravil jsem slušně. "Ahoj. Pojď dál." Pokynul mi, abych vešel. "To je dobrý jen chci ty peníze." Řekl jsem a odmítal jít dovnitř. "Kolik potřebuješ? A pojď se mnou ty peníze ti dám hned." Byl jsem celkem nervózní, ale vešel jsem dovnitř. "120 tisíc." On zavřel dveře. Stal jsem u zdi a odmítal se hnout. "Pojď nahoru mám tam uloženy tvé peníze." Jen jsem přikývl a pomaličku jej následoval. Zavedl mě až do ložnice. Bylo mi divné, že nikde není ani noha. On zavřel dveře od ložnice a v tu chvíli mě pevně přirazil ke stěně.

Don't touch meKde žijí příběhy. Začni objevovat