Službu,která mi bude stěhovat nábytek, jsem objednal na zítra ráno. Prozatím budu muset jít do mého starého bytu, abych si vše uspořádal na zítřek. Odešel jsem k jednomu skromnějšímu obchůdku, abych tam koupil nějaké krabice. Po zaplacení vyžádané částky, jsem se vdal k bytu. Otevřel jsem dveře a neobtěžoval se se sundáním bot. Zapálil jsem si cigaretu, mírně otevřel okno a mohl začít připravováním. Vše jsem skládal úhledně do krabic až nakonec byt skončil jen s holým nábytkem a spoustou krabic. Dokonce i Taeho mikina skončila v krabici. Začalo se mi po něm stýskat. Nevím, jak to bylo možné a i když jsem si to nechtěl sebevíc připustit, stále jsem pociťoval, že mi chybí. Před postelí jsem si sundal boty, lehl si a okamžitě usnul. Věděl jsem, že spánek je jediný způsob, jak se oprostit od všech těch myšlenek. Ráno mě vzbudil můj telefon. "Já jsem si dával budík?" Zeptal jsem se sám sebe a začal hledat telefon někdo mi volal. Pořádně jsem nevěděl kdo a pak mi to došlo. "Jasný to stěhování." Vzal jsem telefon. "Dobrý den." Řekl jsem rozespale. "Zníš tak roztomile, Yoongie. Dobré ráno." Zalapal jsem po dechu a prudce se posadil. "Moc se omlouvám, že jsem tě předtím ráno tak opustil." V jeho hlase bylo poznat, že je mu to líto. "A proč... proč jsi mi lezl do.. do věcí?"
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
