Došli jsme až k němu domů. Otevřel mi dveře a nechal mě projít. "Umíš vařit?" Zeptal se mě. "Jo umím proč?" Pozdvyhl jsem obočí. "No já to jídlo ještě nemám. Nechceš mi pomoct?" Usmál se a ukázal zoubky. Měl zvláštní.. Výjimečný úsměv, ale já mám asi co říkat. Já jsem dostal jako úkol krájet zeleninu a hlídat rýži. On zatím dělal kouzla s masem. (Nevím co to bude.. Vařit fakt neumím a hledat se mi nic nechce.) Bylo to super. Občasně jsme si povídali a jinak si každý všímal svého. Asi po hodině jsme to měli hotové. Sedli jsme si ke stolu "Dobrou chuť Yoongi." Popřál mi Tae a já jemu též. Udělali jsme to vážně velmi dobré. Je to úplně jiné než to co jsi kupuji. "Co děláš ve svém volném čase Yoongi?" Má asi uchylku na moje jméno. "Hrabu se v síti, heckuju se do jiných počítačů, zjišťuji si různé informace o různých lidech a zabívám se matematikou a fyzikou." Momentálně jsem mluvil tak dlouho jak nikdy. "A ty?" Zeptal jsem se jej přičemž jsem mu věnoval pohled. On na mě jen překvapeně koukal. Pak se ale vzpamatoval a začal mluvit. "No rád běhám, scházím se s přáteli, zajímám se o módu a rád zpívám." Typický buzerant. Pomyslel jsem si "Kolik ti vůbec je Yoongi?" Usmál se. "23 let a tobě by mělo být 25, jelikož jsi se narodil 30. Prosince 1992." On na mě koukal s otevřenou pusou. "Jak to víš?" Založil si ruce na prsou. "Psal jsem ti že jsem si o tobě něco zjišťoval."
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
