Pohled Taeho.
To co mi řekl jsem v žádném případě nečekal to, že jsem ho objal mi přišlo naprosto automatické, ale to že při mě zůstal a taky si mě k sobě přitáhl..to už jsem nečekal. Bylo to, ale příjemné překvapení. Usmál jsem se a konejšivě jej hladil po zádech. Uvědomil jsem si, co jsem mu řekl předtím a měl jsem chuť se profackovat. Jen jsem ho tam tak hadil, objímal a čekal, kdy začne plakat, ale on nezačal. Trochu jsem od nej chtěl odstoupit, ale on si mě přitáhl zpátky. "Nahlásil jsi to?" Zamumlal jsem. "Ne." Šeptl. "Proč ne?" Nechápal jsem. Lidi jako je Kim Namjoon by si měli svůj trest odpikat. Proč by ho teda nenahlásil? Inteligentní je na to až příliš. Vedl jsem se sebou vnitřní monolog. "Nikdo mi nikdy nevěřil, proč by mi měli začít věřit zrovna teď." Šeptal mi do hruďi. "Protože ti věřím já." Vydechl jsem a nepřestával jej hladit po zádech. "Dobrý už mě můžeš pustit." Odtáhl jsem se a zas přede mnou stál ten kluk s ledovou tváři, bez emocí a sebemenšího náznaku zájmu o to, co se okolo něj děje.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
