"Yoongie~ neplakej. Všechno je dobrý." Šeptal mi někdo do ouška a já neřešil kdo, ale okamžitě jsem se k němu přitulil. Potřeboval jsem, aby mě ta osoba utišila. "Není tady! Není tady! Není tady!" Opakoval jsem si stále dokola. Později mi došlo, kdo to je, ale stále jsem se odněj nechtěl odlepit. Ležel jsem na něm a nehodlal se zvedat. Bylo mi takhle dobře. "Tae?"
"Ano?"
"Děkuji."
"Nemáš za co děkovat.. Víš chtěl jsem se ti omluvit... Vím, že bych neměl takhle spěchat.. A taky vím, že jsi až moc hezký na něco jako já a...." Dal jsem mu na pusu ruku. "Nic neříkej." Zvedl jsem se a sedl si takže jsem na něm seděl obkročmo. "Nic takového už neříkej." Sundal jsem ruku z jeho pusy. Zvedl jsem se a odešel do mé místnosti s uklidněním. Sedl jsem si teda za počítač a hrál šachy. Neměl jsem chuť řešit nějaký příklady a šachy mi přišli uvolňující. "Yoongie~~" Začali se otevírat dveře. "Opovaž se otevřít a vejít." Zařval jsem, vstal od počítače a rychle jsem doběhl ke dveřím. Jak jsem mohl zapomenout zmknout? Zavřel jsem za sebou dveře. "Co potřebuješ?" Tae jen zakroutil hlavou a odešel do kuchyně. Přijdu za ním a rozhlednu se po kuchyni. Chytnu ho pod krkem a namáčknu na zeď.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
