Se zmatkem v hlavě jsem dorazil do svého bytu. Byl jsem tak moc zmatený... Ano udělal jsem se nad myšlenkami na něj, ale... Já nejsem gay. Vzal jsem si z mrazáku zmrzlinu sedl si do postele a začal jist.
Pohled Taeho.
Byl tak rozkošný.. Tak jsem mu chtěl dát růži, ale asi jsem to dělat neměl. Stojím tu jako debil už 10 minut. Stále na tom samém místě. Od té chvíle co začal utíkat se mi po tvářích začaly kutalet slzy velikosti hráchu. Vždy musím být tak hrr a všechno poseru. Sedl jsem si na zem a začal brečet. Sebelítost mi moc nejde, ale myslel jsem, že když mi řekl poslíček, že slyšel vzdychat moje jméno z jeho bytu, tak by změnil názor, ale asi ne. Po půl hodině přemýšlení jsem se zvedl a šel domů. Vzal do ruky mobil a začal psát.
Já: Ahoj Yoongi. To co jsi řekl mě dost bolelo, ale chápu tě. Sice jsi mi to mohl říct trochu mírněji, ale fajn. Doufám, že jsi sám se sebou spokojený. Víš mám narozdíl od tebe city.
Yoongi: Ano je pravda, že nemám city, ale taky existuje důvod proč je mám. Proč nemám rád doteky. Proč nemám rád lidi.
Já: Nechci se hádat.
Yoongi: Fajn.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
