Yoongiho pohled.
"Jestli je to všechno co jsi chtěl, tak můžeš odejít." Zamumlal jsem a zas si lehl do postele. "Chci tebe... Tvoji přítomnost. Nechci odejít a ani nemohu." Tiskl jsem k sobě víčká tak pevně až to bolelo. Cítil jsem, jak se vedle mě prohla postel. Donutil jsem se otevřít oči a uviděl Taeho, jak kouká do stropu hruď se mu zvedá nahoru a dolů a je naprosto uvolněný. Neprojevuje o mě jakykoli zájem a já v podvědomí cítím, že mi to vadí, ale jak mu to mám dát najevo. Otočím se k němu zády a výrazným zavrtěním se k němu dostanu blíž. On se začne nějak hýbat. Až později jsem zjistil, že se otočil na bok. Přilepil se na má záda a já se jemně otřásl. "Spinkej." Zašeptal mi u ouška "Dobře." Víc jsem se na něj natlačil a během chvilky usnul.
Probudil mě pocit zimi. Okamžitě jsem vstal. Bylo to tu v hrozném stavu. Židle nebyla u stolu, skříň byla otevřena a u nočního stolu byl otevřený šuplík. Okamžitě jsem se přesunul na chodubu. Místnost s počítači byla odemčená a v kuchyni to bylo v pořádku až na židli. Nebyl tu. Neměl tu boty a já se rozhodl jednat. Okamžitě jsem si vzal menší kufr a začal si balit nejdůležitější věci. Vzal jsem si jeden notebook a ostatní kompletně promazal a restartoval všechny systémy. Vzal jsem si ještě nějaké oblečení telefon, kreditku a doklady.
To vše jsem měl hotové.
Vzal jsem si na sebe čepici, džíny tričko, bundu, roušku a vysoké boty. Taeho mikinu jsem nechal na posteli. Opustil jsem byt jen zabouchnutím a odesel pryč. Nevím kam, ale odešel jsem.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
