"Jak to myslíš?" Zamumlal jsem. "Tak jak to říkám." Odesekl a po tváři se mu linula jedna malinká slzička. "Proč?" Zašeptal jsem a on se otočil na bok, čelem ke mě. "Nemohu jít ven.." Zamumlal. "To vím, ale proč nemůžeš jít ven?" Posadil jsem se. "Musím být doma. Nikdo a nic mě nesmí rozptylovat." Řekne jistě. "Proč?" Stále nechápu jeho tvrzení. "Musím být stoprocentně soustředěný, ale já už to nezvládám." Začal vzlykat. "Tak mi ukaž proč tu jsi?" Už jsem nevěděl, jak ho přimět, aby mi dal hmatatelný důvod, proč tu musí být. "Pojď." Utřel si slzy a pevně mě chytl za ruku a já mu stisk opětoval. Vystrčil nejdřív jen hlavu a pořádně se rozhlédl. Jemně na mě kývl a opatrně vyšel ven a přesunul se do místnosti vedle. Ta místnost vypadala hrozně byla tam velká tabule, která byla celá popsána čísly a písmeny. Dále se v místnosti nacházel velký stůl pohlcen papíry. Podlaha byla bílá, stěny byly bílé a poslední věc, co tu byla, byla hnědá pohovka. "Uhm?" Trochu jsem začal místnost více skenovat. "Problém P versus NP, že?" Úšklíbl jsem se, když jsem pořádně přejel pohledem po tabuli. "Ano jak to.." Nenechal jsem ho ani domluvit. "Trochu se o to zajímám." Zamumlal jsem a přešel ke stolu. "Ale stále nechápu, proč by jsi nemohl chodit ven.." Odmlčím se. "Protože by mě to venku rozptylovalo... A já musím být vždy stoprocentně sousředěn." Přistoupím společně s ním za ruku ke stolu a do druhé ruky vezmu papír, který je hned na vrchu. Jsou na něm vyjádřeny rovnice, ale zde rovnost přece nemůže platit. "Máš to blbě..." Zamumlám. "Vyloučeno." Odesekl. "Exponent musíš být v záporu jinak ti neplatí rovnost. Takže řešení jsi si vyvucal z prstů." Odbydu jej. Rychle mi papír vytrhne z ruky a začane rovnici skenovat, po pár minutách pronesl. "Máš pravdu." Pevně stiskl ruku v pěst. "Prospělo by ti rozptýlení.. Začíná ti z toho hrabat." Začal zase brečet a já k němu přistoupil a pevně ho obejmul, což ho zaskočilo. "T-to je poprvé za dvacet let, co mě někdo objímá." Začne si mě k sobě pevně tisknout a i když se chci odtáhnout. Snažím se ovládat a nechám se objímat.
ČTEŠ
Don't touch me
FanfictionAž moc chytrý chlapec, který si zaslouží někoho, kdo jej pochopí a přijme takového jaký je. Min Yoongi, chlapec, který se v tomto příběhu, zamiluje do vysoce postaveného může, ale lásku k němu si za žádnou cenu nebude chtít připustit. Proč se tento...
