27.

859 92 3
                                    

"Promiň Yoongie nechtěl jsem tě naštvat." Řekl zkroušeně. "Nebudeme se hádat. Jdu si lehnout chce mi spát. Takže pak akorát zabouchni dveře." Oznámil jsme mu a odešel do ložnice, kde jsem sebou třískl o postel a zahrabal se do poštářů. Můj mozek začal moc přemýšlet. Zavlášť přemýšlet o Taem a to jsem nemohl dovolit začal jsem se tedy usilovně snažit o to, abych co nejrychleji usnul. Usnul jsme s myšlenkami na Taeho.

Taeho pohled.
Seděl jsem v kuchyni a přemýšlel co dělat. Asi jsme to moc uspěchal. Začal jsem si nadávat a když jsem se šel Yoongimu omluvit už spal. Sedl jsem si tedy na kraj postele a sledoval jeho andělskou tvář. Byl opravdu krásný a mě mohlo asi už dříve dojít, že mě nikdy nebude chtít. Po tvářích mi začaly téct slzy. Byl to hrozný pocit, když máte před sebou něco co nikdy nemůžete mít.
Lehl jsem si vedle něj a dal mu pusu na čelo. Ani nevím kdy jsme usl, ale jeho vůně mě ukolébala ke spánku.

Yoongiho pohled.
Zdál se mi příšerný sen. Bylo to jako rekapitulace z toho hrozného dne, kdy mě Namjoon zbavil, mého panictví. Úplně jsem pociťovat všechnu tu bolest znovu a nahlas jsem řval. Vzbudila mě konejšivá slůvka.

Don't touch meKde žijí příběhy. Začni objevovat