Vůně trávy a cigaret || Short story

🌿10🚬

„Mami to ne! Co to děláš?" zakřičela jsem na ni, když vyhodila další z Preclíkových věcí před náš dům.
„Navedl tě na alkohol a hulí trávu, pod mojí střechou rozhodně bydlet nebude!" zaječela na mě.
„To nemůžeš! On se mě odtamtud snažil odvéct!" byla jsem zoufalá.
„Takový lži! Nechceš si konečně vymyslet něco lepšího?"
„Ale tohle je pravda. Ne nech to na pokoji mami!" zaječela jsem a vytrhla jí Ondrovo nejcennější sešit s texty z ruky dříve, než ho stihla navždy rozdělit napůl.
„On tě tam určitě někde znásilnil a ty ho ještě bráníš?! Copak jsem tě nevychovala?"
„Jo k tomu, abych bránila nevinné lidi před těmi, kdo se je snaží falešně obvinit." Matka vyhodila ven poslední z jeho mála věcí.
„Ale on není nevinný, vzpamatuj se konečně! Je to jen kluk a je mu jen patnáct a tobě ani to ne." Poučovala mě se zdviženým prstem.
„Ty se vzpamatuj! Jsi sice moje máma ale tohle je jen můj život a můj boj a ty nemáš právo mi do něj kecat! A jen pro tvou informaci, to já byla ta, kdo chtěl pít a on byl ten kdo mě zastavil, když jsem skoro udělala něco, co jsem nechtěla a on to moc dobře věděl. Prostě ho vyhodit nemůžeš!"
„Co že jsi to řekla? Můžu, a udělám to velice ráda." Kroutila máma nevěřícně hlavou. Až teď mi to opravdu došlo. „Jak se vůbec opovažuješ něco takového říct?!"
„Mami prosím on nemá kam jít a venku je zima. Prosím." Rozplakala jsem se zoufale.
„Jestli tak moc toužíš být s ním, tak můžeš jít taky." Sykla, a když zašla do domu, práskla venkovními dveřmi tak, že vypadlo jedno z ozdobných barevných sklíček a s rachotem se roztříštilo o betonový chodníček. Nohy už mě neudrželi, a tak jsem v slzách padla na kolena doprostřed jeho věcí. Slzy kapali dolů na sešit v mých roztřesených rukách, který jsem stále křečovitě svírala, jako by na něm závisel celý můj život.
„Co to...?" uslyšela jsem za sebou u zahradní branky hlas mého nejmilejšího kamaráda. Otřela jsem si rukou slzy z očí, čímž se mi pod očima jistě utvořili dlouhé černé šmouhy od nekvalitní řasenky a s naprostým ledovým klidem se otočila za původcem hlasu a Preclíkovi oznámila: „Stěhujeme se."

Počet slov: 372