Vůně trávy a cigaret || Short story

🌿28🚬

Rodiče mě přepsali na jinou školu, bez mého vědomí. Ten výběr se jim ale moc nepovedl.

„Ahoj! Sušenko! Počkej!"

„Proč mi říkáš tak hezky?"

„No tak, hoď prostě to, co se mezi námi stalo za hlavu jo?"

„Dobře takže kamarádi?"

„Jasný sušenko, velký!"

„Do který třídy že teď chodíš?"

„Do tý samý jako ty. Pojď za mnou." usmál se na mě, jako to dělával dřív.

„Takže chodím s tebou do školy a nejednou i s tebou do třídy?"

„Jasan! A abychom to měli komplet tak se mnou i sedíš!"

„Bože chraň mě." rozesmála jsem se, poprvé po dlouhé době zase šťastná.

Ve třídě jsme došli k poslední lavici a posadili se. Preclík mi laskavě přenechal místo úplně u okna. S úsměvem jsem mu poděkovala a on už začal uplatňovat svůj extrovertismus a ihned mě začal seznamovat. Na obědě jsem do zdejší jídelny už šla s tím, že mám přátele.

„Mohl bych něco říct?" když jsem kývla, odtáhl mě kousek stranou. Čekala jsem, co z něj vypadne. Ale to, co řekl, bych v životě nečekala.

„Obdivuji jak jsi silná, že jsi si skoro dokázala vzít život, ale byla to pěkná hloupost. I když jsme nebyli mi dva zrovna v pohodě, měla jsi mi to říct. Pomohl bych ti."

Kývla jsem.

„A řekneš mi to teď?"

A tak jsem si sedla vedle něj a všechno mu to vyklopila. Po polední pauze jsem se do třídy vracela s rozmazanou řasenkou, a když mě holky viděli, hned se ke mně seběhli. Na nic se neprali, jen mi pomohli se dát zase vzhledově dohromady.

Tenhle přestup byl to nejlepší, co se mi snad mohlo stát.