Vůně trávy a cigaret || Short story

🌿19🚬

Podal mi čerstvě ubaleného jointa a s úsměvem se mě zeptal: „Jak bylo ve škole sušenko?"
„Je to škola, že se ptáš," protočila jsem očima.
„Už jsi platila?" vydechl kouř. Kývla jsem a Preclík mě objal.
„Nevadí ti to?"
„To víš že jo, ale do tvých rozhodnutí mluvit nebudu."
Přitulila jsem se k němu ještě víc. Nikdy nepřestanu milovat jeho vůni.
„A co ty?"
„Nejspíš tak z poloviny předmětů propadám."
„Ale dělat s tím nic nehodláš předpokládám?"
„Přesně tak." Dal mi pusu do vlasů a už po několikáté mi podal jointa.
„Hej! Ségra co tu děláš?" otočila jsem se za hlasem a uviděla menší blondýnu jak jde přímo k nám.
„Kdo to je?"
„To je prosím pěkně moje mladší sestra. Když se rodiče rozváděli, dostal jí táta."
Přišla až k nám a já vyfoukla oblak toho jedovatýho kouře přímo do jejího roztomilýho obličejíčku.
„Jaktože nejsi doma?"
„Nestarej se."
„Fetko, máma tě už konečně vykopla?"
„Nestarej se! A utíkej si zas za svým dokonalým životem prcku."
„Fajn jak chceš." Pokričila ramenama a otočila se k odchodu.
Od rozvodu rodičů to s námi dvěma šlo z kopce. Dříve jsme bývalí nerozlučná dvojka byli jsme od sebe jen asi rok a půl, ale rodiče všechno zažily. Jako vždycky no ne? Stejně jsem ji milovala i přes to jak jsme se k sobě chovali.
Co když je to naposledy co jí vidím? Napadlo mě a ač to pro mě byla hrozná představa, strašně jsem se rozesmála a Ondra se ke mně přidal. Byli jsme ve vlastním světě, kde neexistovala ani moje sestra ani nic jiného. Nic kromě nás dvou.