Vůně trávy a cigaret || Short story

🌿18🚬

„Pamatuješ si, co jsi mi řekla tehdy v noci? Když jsme byli opilí u Petra?"
Chvilku jsem se zamyslela. Myslel snad to, že ho miluju? Je to ta poslední věc, co si pamatuju. Asi jsem neodpověděla dost rychle, protože si povzdechl a pokračoval: „Takže ne. To znamená, že jsi to vážně nemyslela."
„Opilý lidi ale říkají pravdu." Namítla jsem.
„Takže co? Miluješ mě?" vyjel na mě celkem zostra. Zůstala jsem jen sedět a koukala na něj. Byla jsem v šoku.
„To jsme si myslel," zvedl se z deky a vydal se pryč. Nevěděla jsem, kam jde.
„Počkej, stůj!" rozběhla jsem se za ním. Musela jsem to udělat. Došla jsem až k němu a srovnala s ním krok.
„Kam teď chceš jít?"
„Nevím, někam kde mi nebudou ubližovat." Stoupla jsem si před něj a zahradila mu tak cestu.
„Tak poslouchej," začala jsem „nechci ti ubližovat, to bych ani nemohla...já...posloucháš mě?" zvedl ke mně oči, ruce v kapsách.
„Vždycky jsem... vždycky..." nadechla jsem se a potlačila třas rukou „Vždycky jsem tě milovala." Srdce mi uhánělo jako o závod „Milovala jsem tě od naší první soboty, od té chvíle, kdy jsem viděla, že ti jde i o mě nejen o tebe." Přešla jsem k němu blíž. A on se mi díval přímo do očí. Ty jeho jsem milovala.
„A proč jsi mi to neřekla?"
„Byl jsi s Terkou, a po tom, jak jsme se pohádali... nemohla jsem." Přiznala jsem se. Mluvit s ním takhle otevřeně mi dalo opravdu zabrat. Takovéhle věci jsem nikdy neměla ráda.
„Chápu." Prostá odpověď.
„Miluju tě."
„A já tebe, už dlouho."
Přitáhl si mě k sobě do toho nejpevnějšího obětí a všechny ty dlouho skrývané pocity vyšli konečně na povrch.
Nejkrásnější pocit na světě je zjistit, že ten, koho milujete, vás miluje taky stejně, jako vy jeho.

Počet slov:300

Ahoj lidi! Doufám, že vás tenhle příběh pořád baví a nevadí vám nepravidelně vycházející kapitoly. Jsem ráda za všechny kdo tohle čtou a za všechny hlasy, moc si toho vážím❤
Tak zase ahoj u příští kapitoly 😚