„Ty jsi prostě odešla a nechala mě tady!" zakřičel zoufale.
„Promiň, ale jinak to nejde." Zašeptala jsem.
„To si myslíš ty. To ti nestačím"
„Není to tak jednoduché jasně: Miluju tě ale-"
„Ale očividně ne dost!"
„Musím jít. Vrátím se pro tebe."
„Neobtěžuj se."
Nechala jsem ho tam zlomeného sedět v zimě u dohasínajícího ohně. Nebyla to moje vina. To jsem si opakovala, když kolem mě vločky padaly potichu k zemi, jakoby ani ony nechtěli rušit náš smutek. Jak jsem se vzdalovala, srdce mi pomalu pukalo a lámalo se na malinké kousíčky. Neměl ani tušení, jak těžké to pro mě bylo. Prostě se neotočit a odejít od něj. Opodál za jedním ze stromů na mě ale čekal můj otec a nastartované auto. Neměla jsem na výběr.
ČTEŠ
Vůně trávy a cigaret || Short story
Подростковая литератураTak jsme tam stáli dál ve tmě a naší přítomnost prozrazovaly jen obláčky kouře a rudé konce cigaret. Byli jsme ještě děti, a přesto jsme už dávno přestali snít. Žili jsme pro okamžiky, které se s ranní bolestí hlavy rychle vytratily. Žili jsme v kru...
