„Dáš si taky? Je jen dva dny stará bude ještě dobrá."
„Ne díky pizzu dneska už nechci, dám si ten chleba." Odmítla jsem zdvořile.
„Jak chceš. Alespoň zbyde víc pro mě." Zakousl se do studeného trojúhelníčku. Já si odřízla kus tvrdého chleba a napíchla ho na klacek, ten jsem na chvilku opřela o kameny kolem našeho skromného ohniště a rozhodla se zapálit oheň. Suché dřevo, co jsme našli, nebo vysušili jsme měli zabalené ve voděodolné plachtě, co jsme ukradli v nedalekém OBI. Nemají to holt mít venku přes kytky. Jídlo jsme v Tescu hned vedle OBI buď kradli, nebo za malé peníze kupovali, ale jen málo kdy. Je pravda, že párkrát jsme měli namále a skoro nás chytili, jsme však oba rychlí, takže jsme s lupem pokaždé unikli. Byli jsme teď dvě děti bez domova a bez peněz, což znamená dva závislí bez možností. Oheň už hořel a chleba se pekl, na kameni se hřála pizza a já hleděla do tančících plamenů a snažila se nemyslet na myšlenky, které mi už nějakou dobu proplouvali myslí. Ne vždy se to dá ale vydržet.
„Už vážně něco potřebuju." zácpě najednou.
„A co?"
„Já nevím cokoliv už jsem nic neměl tak strašně dlouho!"
„Jo já taky." Tohle bylo poprvé co jsme to přiznali nahlas, i když jsme na to oba už dlouhou dobu mysleli.
„Cígo, chlast, trávu cokoliv prosím," řekl tak plačtivě, až se mi ta slova zabodla přímo do srdce.
„Klid, zajdeme ke kultu a tam ti určitě někdo něco dá," uklidnění i pro mě „a když ne, tak ti něco seženu já."
„Slibuješ?" bože zas ten štěněcí pohled.
„Slibuju."
„A stejně, lidí od kultu znám dost a ty jsi moje friend, takže i kdyby ti nikdo nic nechtěl dát, bude muset. Seznámím tě."
Já mezitím zapalovala oheň, on pokračoval „A navíc, takhle hezkou holku nikdo neodmítne."
Škrtla jsem zapalovačem, a snažila se ignorovat jeho poslední poznámku. Nedalo mi to ale, a musela jsem si rýpnout: „Tak proto jsi se na mě vykašlal? Abys byl jediný, kdo odmítne?" podívala jsem se na něj a jeho šokovaně ublížený výraz mě až skoro rozesmál. „Já se na tebe nevykašlal!"
„Ale klid Romeo, já ti to nevyčítám, prostě ,Just friends' jak do teď."
Oheň konečně vzplál a já si začala opékat chleba. Hlady jsem už začínala šilhat.
„Just friends," slyšela jsem za sebou a zlomený se pro sebe usmála. On miloval jinou a vždycky to tak bude
Počet slov: 402
ČTEŠ
Vůně trávy a cigaret || Short story
Novela JuvenilTak jsme tam stáli dál ve tmě a naší přítomnost prozrazovaly jen obláčky kouře a rudé konce cigaret. Byli jsme ještě děti, a přesto jsme už dávno přestali snít. Žili jsme pro okamžiky, které se s ranní bolestí hlavy rychle vytratily. Žili jsme v kru...
