„Takže máma tě vyhodila, protože jsi domů přišla nalitá a zhulená?" vtřeštil ohromeně oči. „Jo tak nějak." „Tak to je drsný. A o tvém spolubydlícím mi nic neřekneš?" „To není moje věc, a nemám právo to šířit dál."
„Chytrá holka. Hele něco bych pro tebe měl, spíš teda pro vás." Sáhl do tašky a vyndal dvě krabičky od cigaret. Jednu ještě zabalenou a tu druhou už trochu použitou a podal mi je. „Vem si to a hned je schovej. Poděkujete potom." Vzala jsem mu krabičky z rukou, a zatímco on se rozhlížel, jestli někdo nekouká, strčila jsem je do svého malého otrhaného batohu.
„Co jsme ti dlužní?"
„Zaplatíš později. A neutratil jsem za to zas tolik, trávu mám zadara, a navíc Ondrovi něco dlužím tak buď hlavně v klidu."
„Víš, že ani jeden z nás nemá ani korunu? Jídlo krademe v Tescu." oznámila jsem mu s klidem.
„To já vím, ale jsi holka, ty něco vymyslíš, a myslím, že víš, co budu chtít." Zvednul se k odchodu a já nasucho polkla. Odešel a mě tam nechal s těmi nejčernějšími myšlenkami.
**********************************************
Když jsem se venku do obou krabiček rychle nahlédla, na chvilku se mi zastavilo srdce. zase jsem obě zavřela a byla jsem vděčná za to, kolik hulení jsme dostali. Muselo tam být alespoň 10 gramů, takže dost drahý zboží a jak jsme Alexe znala, dal mi to nejkvalitnější ve městě. Docela pálka jak jsem tak přibližně počítala. Ale nechala jsem to být. Už jsem se nemohla dočkat, až to uvidí preclík.
Počet slov:251
ČTEŠ
Vůně trávy a cigaret || Short story
Novela JuvenilTak jsme tam stáli dál ve tmě a naší přítomnost prozrazovaly jen obláčky kouře a rudé konce cigaret. Byli jsme ještě děti, a přesto jsme už dávno přestali snít. Žili jsme pro okamžiky, které se s ranní bolestí hlavy rychle vytratily. Žili jsme v kru...
