Vůně trávy a cigaret || Short story

🌿5🚬

Ve tmě nás opět prozrazovali jen obláčky cigaretového kouře a zapálený konec cigarety. Stáli jsme v tichosti a jen zas a znova dostávali smrtící kouř do plic. Byli jame zase na našem místečku a kousek od nás byl už pár dní opuštěný přístřešek z plechových plátů. Od doby, co bydlíme oba u nás doma, jsme se tam nevrátili. Seděli jsme vedle sebe na nikdy nedostavené zídce, opření o sebe.
Byla zima, ale ani to nám nebránilo sedět tady a kouřit jednu cigaretu za druhou. Seděli jsme tu v tichosti už něco přes hodinu, kolem nás byla tráva, zasypaná čerstvě napadaným sněhem. Počáteční chlad už zmizel a ruce ztratily cit, přesto jsme se stále neměli k odchodu. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, a to ho překvapilo, protože sebou trochu škubl. Tomu pohybu jsem se musela usmát. Jediné teplo, které jsme oba měli, vycházelo z těla toho druhého. Jak dobře jsem si pamatovala těch pár večerů, kdy jsme po všech těch nelegálních věcech seděli vedle sebe na gauči, já na něm měla přesně takhle položenou hlavu a on mě objímal kolem pasu i přesto, že jsme byli vlastně naprosto cizí.
„Jak to vlastně jde s hledáním vysněného prince?" zeptal se chraplavě. Dlouho jsme teď nemluvili a bylo to znát. Vyfouknul obláček kouře a čekal na mou odpověď.
„Princové nechtějí fetky v kožený bundě."
„Princové jsou nanic."
„Jsou a ty to víš, tak proč se ptáš?" otočila jsem k němu hlavu, ale on se na mě nedíval.
„Protože ani princezny nechtějí fetky v kožené bundě," posmutněl.
„Co tím chceš říct?"
„Asi to, že se se mnou Terka rozešla." Nechtěl to říkat, a smutek z jeho slov kapal jako hořké slzy a přidal se k těm pár, co mu stekli po tvářích.
„Ty ale nepotřebuješ nafintěnou princeznu."
„Ne já bych potřeboval zázrak, aby se mnou někdo vydržel." Mlčela jsem. „Anebo anděla. Anděl strážný by se hodil." Na to jsem taky nic neříkala.
„Co se děje?" otočil se na mě, tváře ještě vlhké od slz.
„Nic já jen že..." nevěděla jsem co mám říct a tak jsem řekla první věc, co mě napadla místo pravdy.
„Jen, že mi je to líto. Je mi jasné, že jsi ji měl hodně rád."
„Já jí miluju, ale já prostě nemůžu najít tu pravou, která by milovala mě." sklopil oči k zemi. Byl strašně smutný.
„Jednou ji najdeš neboj." stiskla jsem mu povzbudivě ruku.
Cigarety dohořely a už jen měsíc svítil na smutného chlapce co si myslel, že nemá nic, ale měl všechno a smutná dívka, která věděla, co chce, ale mít to nemohla.

Počet slov: 430