Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

3. Pravda odhalena

„Nelíbí se mi to,” potichu zamumlám bratrovi a nervózně zkontroluji, jestli nás nikdo nesleduje. Nacházeli jsme se údajně v kanceláři onoho šéfa této firmy, který nás sem zavezl a byli tu sami, prý si musí něco zařídit a ať na nic nemakáme.

„Tobě se to nikdy nelíbí,” podotkne na holý fakt.

„Mám pocit, že táta o téhle akci neví. Chytili jsme se do pasti. Tedy vlastně ty ses chytil, já sem nechtěla jít,” semknu k sobě rty a zamračím se.

„Bože ségra, nebuď paranoidní,” zaúpěl Grant, posadil se na nejbližší židli a hodil nohu přes nohu, já zůstala ve stoje, abych měla větší přehled.

„Nejsem paranoidní! Proč nás prostě nezavedou za tátou, když už tady pracuje?!” vybuchnu a rozhodím ruce do stran.

„Nemá čas,” jednoduše mě odbyl.

„To ani ten říďa a trčíme tu jak kvočny na bahně!” procedím skrz zuby.

„Buď v klidu hysterko. Co nevidět se setkáme s tátou,” povzbudivě na mě mrknul.

„Jak si můžeš být tak jistý??” ohromeně vydechnu.

Jen hlavou pokynul, abych se podívala z prosklených  dveří dolů pod námi, kde se rozprostíralo operační centrum toho všeho a zrovna tam se najednou objevil táta ještě s nějakým chlápkem s perfektně zastřiženou bradkou a poměrně drahým oblečením. Oba dva přesunuli zraky k nám jako kdyby tušili, že je sleduju.

„To nevypadá, že by o tom věděl,” zkonstatuju, když táta ztuhne, párkrát zaraženě zamrká a už si to rozzuřeně šine k šéfovi, co tam zrovna přicházel, aby si ho odchytil.

„Výjimečně ses trefila,” ušklíbl se Grant a zhoupl se na židli.

„Idiote!” syknu a praštím ho do ramene.

„Auu. To bolelo!” osočil se, ale vrátím mu vševědoucí pohled a poklepu si na čelo. „Tyranistko!” obvinil mě, což mě rozesmálo a ani jsme přitom nepostřehli, že hádající se táta se šéfem se přesunuli ke dveřím a ten další týpek je následoval.

„To už jste vážně přehnal Fury!! Nejenže mě stále držíte v S.H.I.E.L.D.u kvůli misím, ale vy mi normálně kradete děti!!!” zaslechli jsme, proto zmlkneme s pohledem upřeným na osoby za dveřmi.

„Uklidněte se Kapitáne Rogersi, nechte si to vysvětlit. Pojďme do kanceláře,” šéf zněl vcelku klidně, na to že by mu táta málem vrazil. Poté se všichni tři přesunuli k nám do kanceláře, šéf Fury se posadil do křesla za stolem, naproti němu táta a vedle bratra ten chlápek, který teď plně věnoval svou pozornost velmi vylepšenému mobilu v ruce.

„Ahoj tati,” pípnu jako spráskaný pes. „Dobrý den,” ještě pozdravím zbylé muže a oni kývnou.

„Můžete mi teda konečně vysvětlit, proč jste unesl mé děti?!” začal naštvaně táta. Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neviděla.

„Únosem bych to nenazval Kapitáne,” opravil ho Fury. „Spíš vám udělám takovou menší nabídku- ”

„Ne! Ne! A ještě jednou ne! Nevím, kde se nachází Bethany!” přerušil ho táta.

Nevěděli jsme s bratrem co dělat. Jestli můžeme poslouchat, v případě do toho mluvit nebo někam vypadnout.

„Vážně Rogersi? Mám tedy tvoje tajné návštěvy brát jako rande? Jarvis objevil tvé zajímavé aktivity v blízkosti vašeho bytu. Za kým tam pravidelně chodíš?” z toho neznámého muže ta ironie přímo sršela.